Peklo v Sýrii trvá: Z dětí jsou vojáci, poznají letadla nepřítele

"Potravinové balíčky jsou krabice, které obsahují základní potraviny jako olej, čočku, rýži či cukr, mají od čtyřiceti do šedesáti kilogramů. Rodina má tento balíček zhruba na měsíc," říká Dagmar Fousková. V souvislosti s nedostatkem mouky ji začali dovážet ze sousedního Turecka a pomohli i s opravou některých pekáren, které tak opět mohou péct pro Syřany důležitý chléb. Vzhledem k nefungující elektřině jim poskytují i benzin, aby mohli fungovat alespoň s pomocí generátorů.

Kromě potravinové pomoci Syřané získávají i materiální pomoc. V balíčku na zimu jsou zejména přikrývky, teplé oblečení a boty, v létě to byla plastová plachta, lampa na sluneční energii či hygienické potřeby pro ženy. "Z oblastí na jihu, kde se intenzivně bojuje, přichází stále více rodin, které už nemají, kde se usadit, protože veškeré veřejné budovy, školy jsou plné. Proto si často budují přístřešky v olivových hájích, na farmách, jen tak pod stromy," líčí pracovnice Člověka v tísni, která jako vedoucí mise jezdila z Turecka do Sýrie vždy jednou či dvakrát za měsíc. Její zaměstnanci tam ale byli mnohem častěji.

Děti už poznají nepřátelská letadla

Nejzranitelnějšími oběťmi konfliktu jsou děti. Podle posledních odhadů OSN jich asi dva miliony nechodí do škol, bezprizorně pobíhají po ulicích, některé začaly pracovat a začaly se vyskytovat i případy dětských vojáků.

I samotní Syřané si ale uvědomili, že je potřeba, aby se jejich život alespoň trochu vrátil do normálu, a proto začalo už zhruba před rokem pár učitelů organizovat výuku pro děti například v různých sklepeních. "Začali jsme učitele podporovat, dnes jich je 300 až 400, zajistili jsme jim generátory, tabuli, opravili okna. Dnes podporuje Člověk v tísni 16 škol, což je skoro 7000 tisíc dětí. Je to sice malé číslo, kapka v moři, ale lepší než nic," říká Fousková."Jsou ale věci, které neovlivníte, a to jsou nálety. Když jsme například jeli na jih provincie Idlib, kde je ta situace hodně tristní a ty oblasti jsou odříznuté, v půlce cesty jsme uviděli stíhačky. Zastavili jsme a čekali, kterým směrem se vydají," popisuje Dagmar Fousková. "Tenkrát mi v autě zatrnulo. Kolegové Syřané, kteří v tom už umí chodit, ale nakonec vyhodnotili situaci jako bezpečnou a pokračovali jsme v cestě. Poté jsme zjistili, že bomby dopadly ve vesnicích o několik kilometrů dál, než kde jsme rozdávali potravinovou pomoc," dodala. Často i malé děti na ulicích prý již poznají, která letadla jsou nebezpečná a musí se jít schovat, a kterých si nemusejí všímat.

Následky svržení Asada by byly enormní

V březnu 2011 dorazila revoluční vlna arabského jara ze severní Afriky do Sýrie. Lidé v ulicích se na počátku revoluce zasazovali o její mírový průběh. Inspirovali se občanským hnutím z Egypta a dalších států, kde na nátlak lidu autoritativní vládci odstoupili. Demonstranti v ulicích syrských měst žádali odstoupení prezidenta, volali po reformách, usilovali o svobodné a férové volby a plnění závazků plynoucích z respektu k základním lidským právům a svobodám.

Nepřehlednost situace vyvěrá ze složité sociální reality a bouřlivé historie plné zájmů impérií, regionálních konfliktů a vojenských pučů. Vládní složky prezidenta Bašára Asada nastartovaly konfliktní průběh revoluce. V roce 1970 se po dalším vojenském převratu zmocnil vlády Háfiz al-Asad, kterého v roce 2000 nahradil jeho syn Bašár. Během čtyřiceti let se režim strany Baas a vláda Asadů postarali o zničení opozice a upevnění moci bezpečnostních složek, pomocí kterých je udržována atmosféra všudypřítomného celospolečenského strachu.

Pokud by byl režim v Sýrii svrhnut, s velkou pravděpodobností by se k moci dostaly sunnitské islamistické skupiny, tak jako tomu bylo v Egyptě nebo v Tunisku. V úvahu také přichází scénář, že by extrémističtější frakce usilovaly o přebudování sekulárního režimu na stát opírající se islámské zákony, normy a hodnoty. Tento scénář by měl dalekosáhlé důsledky na stávající mocenskou mapu Blízkého východu.

Dosud za režimem Bašára al-Asada stojí Írán, ší´itský stát, pro který by sunnitská vláda v čele Sýrie představovala jistou hrozbu. Tato změna by nebyla přínosem ani pro ostatní státy regionu, jako je například Jordánsko, kde islamisté reprezentují hlavní představitele tamní opozice. Království se tedy obává negativních dopadů na vlastní vnitropolitickou stabilitu. Na druhou stranu Saudská Arábie a ostatní země Perského zálivu opoziční skupiny podporují myšlenkové, finančně i materiálně. Je to především z toho důvodu, že vidí v novém syrském státě svého možného budoucího spojence a oslabení vlivu ší´itského Íránu v regionu, informuje server syrskarevoluce.cz.