Zemřel Ariel Šaron (†85), Izrael truchlí. Hamas nepokrytě jásá

Šaron byl 11. předsedou vlády a jednou z nejvýraznějších postav izraelské politiky. V únoru by mu bylo 86 let. Zemřel dnes v telavivské nemocnici Tel Hašomer.

Jeho tělo bude do pohřbu vystaveno v budově parlamentu. Šaron by měl být pohřben na svém venkovském sídle v Negevské poušti vedle své ženy Lily, která zemřela roku 2000. Do posledních chvil u jeho lůžka byli synové Gilad a Omri. "Odešel. Odešel v okamžik, který si vybral," řekl dnes Gilad.

Netanjahu vyjádřil "hluboký smutek" nad Šaronovou smrtí a označil ho za "velkého bojovníka a vůdce". Řekl také, že Šaron "zůstane navždy zapsán v srdci národa".

Prezident Šimon Peres, který je o pět let starší než Šaron, o něm hovořil jako o "blízkém příteli". Byl pro něj nejenom "odvážný voják a státník, ale také jeden z největších obhájců Izraele".

Ministryně spravedlnosti Cipi Livniová na něj vzpomenula jako na "na farmáře, vojáka a premiéra, který se stal otcem velkého národa". "Nejvíc ze všeho to byl ale muž, kterého jsem měla ráda. V jeho objemném těle byl židovský duch, který si dělal starosti o Židy všude na světě," sdělila.

Vůdce opozice Isaak Herzog řekl, že Šaron uměl "změnit svůj názor a rozpoznat správnou cestu pro Izrael". Byl to prý "pravý sionista, na něhož se bude vzpomínat jako na odvážného vůdce.

Ministr obrany Moše Jaalon se domnívá, že "Šaron byl především výjimečný vojenský velitel, který svůj život zasvětil Izraeli".

Stav bývalého premiéra se 1. ledna prudce zhoršil a lékaři oznámili, že mu selhávají všechny orgány včetně ledvin. Šaron utrpěl začátkem roku 2006 velmi těžkou mrtvici, po níž už nenabyl vědomí. Mluvčí nemocnice Šlomo Noj dnes před novináři oznámil Šaronův skon.

"Klinika Šeba s žalem oznamuje odchod pana Ariela Šarona, který před hodinou zemřel. Jeho srdce dnes zesláblo a on v klidu odešel od rodiny, která byla vždy s láskou po jeho boku," řekl Noj. Jeho stav v době hospitalizace označil "za stav minimálního vědomí", při němž nekomunikoval.

Palestinci na Šarona vzpomínají jako na zločince. Mluvčí palestinské protiizraelského Hamasu Samí abú Zuhrí řekl, že teď, "po odchodu tohoto tyrana Hamas ještě více věří ve své vítězství". "Náš národ dnes pociťuje velké štěstí s odchodem toho zločince, jehož ruce byly potřísněny krví našich lidí a našich vůdců tady i v exilu," řekl abú Zuhrí.

Ani zástupce Fatahu, tedy organizace, která s Izraelem na rozdíl od Hamasu vede mírové rozhovory, se netajil radostí. Džibríl Radžúb řekl agentuře AFP, že Šaron "byl zločinec, který nese odpovědnost za smrt (bývalého palestinského vůdce Jásira) Arafata. Doufali jsme, že ho bude soudit Mezinárodní trestní soud jako válečného zločince," prohlásil.

Kamkoli přijde, vše se změní...

Ariel Šaron pocházel z rodiny litevských Židů - jeho rodiče se seznámili na univerzitě v Tbilisi. Před bolševiky utekli do tehdejší britské Palestiny. Tam se jim roku 1928 narodil syn Ariel.

"Arik" Šaron patřil ještě ke generaci zakladatelů židovského státu z roku 1948. Tak dlouhou kariéru má z izraelských politiků za sebou jen o pět let starší expremiér Šimon Peres. Podle pozorovatelů byl Šaron dominantní postavou izraelsko-palestinského konfliktu a hlavním hybatelem v jeho dění. "Kamkoli přijde, vše se změní," glosoval to v minulosti izraelský politolog Šmuel Sandler.

Šaron prožil ve vojenském sukně téměř 30 let (již od 17 let byl členem polovojenské organizace Hagana), za tu dobu se účastnil všech válek na Blízkém východě. V Izraeli byl oslavován zejména za úspěchy v šestidenní válce v červnu 1967 a v jomkipurské válce v říjnu 1973.

A dalších více než 30 let prožil v politice, kde způsobil nemalé kontroverze. V roce 1982 nařídil jako ministr obrany invazi do Libanonu, z funkce byl ale v únoru 1983 donucen odejít, protože vyšetřovací komise masakru v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla (libanonské křesťanské milice zde v září 1982 - za nečinnosti izraelské armády - zabily údajně na 1000 Palestinců) jej učinila nepřímo zodpovědným za tento masakr. Pro mnoho Arabů byl od té doby "bejrútským řezníkem".

Nečekané změny názorů

Celá desetiletí odmítal mírové dohody s arabskými státy, později změnil názor: výměnou za ukončení terorismu souhlasil se vznikem palestinského státu (dříve považoval za palestinský stát Jordánsko) a v souvislosti s obsazenými územími použil slovo okupace. S Arafatem ale jednat odmítal, ačkoli oznámil, že Izrael jej nemá v plánu zabít.

Názor změnil též na kolonizaci palestinských území, kterou léta zastával. Ještě začátkem 90. let byl kupříkladu nazýván "imigrantským carem" za to, že se mu podařilo dostat do Izraele mnoho set tisíc občanů SSSR. Prosadil ale jednostranné stažení izraelských osad z pásma Gazy, čímž v roce 2005 po 38 letech skončila izraelská okupace pásma.

Překvapivý návrat zažil Šaron, kterému vaz nezlomilo ani několik skandálů, v roce 2001, kdy se - několik měsíců po vypuknutí druhé palestinské intifády (povstání) - stal 11. izraelským premiérem. V dalších letech tvrdě postupoval proti palestinskému terorismu a prosadil výstavbu sporného plotu mezi západním břehem Jordánu a Izraelem.

Posledním šokem na izraelské politické scéně bylo Šaronovo rozhodnutí v listopadu 2005 opustit po 32 letech pravicovou stranu Likud, jejímž byl od září 1999 předsedou. Založil novou centristickou formaci Kadima (Vpřed), ke které se připojila řada dalších výrazných politiků. S touto formací měl podle průzkumů velkou šanci vyhrát březnové předčasné parlamentní volby. To mu však překazily jeho zdravotní problémy.

Šaron utrpěl začátkem roku 2006 velmi těžkou mrtvici, po níž už nenabyl vědomí. Byl udržován v kómatu a lékaři o něm hovořili jako bojovníkovi, který zápasí o svůj život.