Tragédie v Homsu: Nejvíc trpí děti. Kněz podal otřesné svědectví

Van der Lugtovi je 75 let. V Sýrii strávil skoro 50 let a považuje ji za svou zemi. "Stojím v čele kláštera, jak bych mohl odejít? Copak tady mohu nechat křesťany, to není možné," sdělil agentuře prostřednictvím Skypu.

"Syřané mi toho mnoho dali, nemohu je opustit, když teď trpí, musím s nimi sdílet jejich bolest i obtíže," tvrdí kněz. Než přijel do Sýrie, strávil dva roku v Libanonu, aby se naučil arabsky.

Teď je v centru Homsu, které je obležené více než 600 dní. "Je tady velmi málo jídla. Lidé v ulicích jsou unavení, jejich kůže je žlutá. Jsou slabí, bez energie," podává svědectví van der Lugt.

Osud Homsu byl jedním z bodů mírových jednáních v Ženevě minulý týden. Vláda přistoupila na to, že nechá odejít ženy s dětmi, ale chybí dohoda o osudu mužů a také o zajištění vjezdu humanitární pomoci.

"Lidé nemají co jíst, ale je tu také žízeň po normálním životě. Člověk, to není jen žaludek, ale i srdce. Potřebují být v kontaktu se svými blízkými," řekl kněz."Ty delegace v Ženevě o nás mluvily, ale nežijí s námi. Měly by se zajímat o to, co si myslíme my, ne o to, co je dobré pro ně," řekl van der Lugt k jednáním ve Švýcarsku, která nepřinesla žádné řešení.Homs býval prosperující obchodní město, známé v Sýrii dobrým jídlem a obyvateli se smyslem pro humor. Mezi těmi, kdo tam nyní trpí nejvíc, jsou podle van der Lugta děti. "Kojící matky jsou příliš slabé a nedokážou je nakrmit. Hledáme všude mléko a když se to podaří, ředíme je vodou," tvrdí kněz.

Mírová konference o Sýrii skončila podle očekávání krachem, což ale v zásadě není až tak zlé – o to víc by se všichni totiž měli snažit při druhém kole jednání.

V současnosti se USA se svými saúdskými a katarskými klienty zaměřily například na otázku humanitárních koridorů, které by bez ohledu na bohulibý název (a jistě částečně i účel) bezpochyby otevřely dveře k intervenci po vzoru libyjského Benghází.

Rusko se Sýrií nicméně kontrovaly předložením vlastních humanitárních a mírových návrhů (a za vlastních podmínek, které vylučují vzdání se sebemenší části území). Cynik by tak řekl, že úspěchem bylo už jen to, že se obě strany – konkrétně v otázce obleženého Homsu a uvolnění jeho obklíčení – aspoň shodly, že je „třeba něco dělat". Příznačné přitom je, že se na konferenci řešila jen města, která drží v obklíčení vládní armáda, zatímco osud obyvatel měst obležených rebely už víc než rok, se stal jen okrajovou záležitostí, uvedly Literarky.cz.

Pokračovat v jednáních už ale po týdnu nemělo smysl, tím spíš, když se provalilo, že Kongres USA mezitím při hlasování za zavřenými dveřmi odklepl peníze na tajné dodávky zbraní syrským rebelům.