Chalífát je hrozbou pro Al-Káidu a celý svět: Bagdádí je vzdělaný a brutální

"Pro Al-Káidu je to velká hrozba, protože přichází o svou vůdčí pozici v hnutí svaté války. K Islámskému státu se přiklání mladší generace bojovníků, líbí se jim schopnost dosáhnout rychlého výsledku brutální činností," řekl Lister listu Washington Post.

Rozpor mezi Islámským státem a Al-Káidou předurčuje také rozkol mezi abú Bakrem Bagdádím, který stojí v čele Islámského státu, a Ajmánem Zavahrím, který řídí Al-Káidu.

Na to, zda se má svět Islámského státu obávat, odpověděl komentátor analytického časopisu Atlantic Robert Wright, že udržet a řídit vyhlášený chalífát je práce na plný úvazek. Islámský stát se podle něj od Al-Káidy oddělil právě proto, že mu šlo o území, a nikoli jenom o útoky na USA, což je program Al-Káidy.

Charlie Cooper z Quilliam Foundation, která se zabývá studiem extremismu, považuje za nejproblematičtější jmenování Bagdádího chalífou. V rozhovoru pro britský The Independent řekl, že mimo islámskou sektu ahmadíja neexistoval nikde žádný chalífa od doby osmanské říše. "Chalífa je jmenován jenom jako legitimní nástupce proroka Mohameda. Tento krok ISIL má ohromný ideologický a teologický dopad a pro Al-Káidu je to velká výzva. Její mluvčí se mohou pokusit legitimitu tohoto kroku vyvrátit," řekl Cooper.

Všechny činy ISIL jsou podle něj velmi taktické a dobře naplánované. "Přijde mnoho kritiky, lidé budou říkat, že obnovení chalífátu je předčasné. ISIL se ale v několika minulých letech rychle vyvíjel a v arabských sociálních médiích existuje kult Bagdádího. Je velmi populární a lidé z Al-Kádiy a dalších skupin si budou klást otázku, zda za něj mají bojovat," soudí Cooper.

Peter Neumann z londýnské King's College radí nepodceňovat význam nedělního vyhlášení Islámského státu. "ISIL se nyní považuje za legitimního vůdce hnutí a očekává, že ho budou všichni následovat. Pro ideology svaté války je chalífát konečným cílem a ISIL se mu v jejích očích přiblížil jako nikdo jiný. Může to být konec Al-Káidy a také bin Ládinovy vize i jeho odkazu," sdělil Neumann s poukazem na Zavahrího dopadeného a zabitého předchůdce Usámu bin Ládina.Bagdádí, který iráckou organizaci vede od roku 2010, spojuje vlastnosti obou. Je prý vzdělaný, ale také schopný rozhodovat o nejbrutálnějších bojových operacích. Nebude zřejmě tak smířlivý jako Zarkáví. Prohlásil, že dal přednost "vládě Boha před Ajmánem Zavahrím".

"Podívejme se na nebezpečné konflikty, které jsou v okolí – Sýrie, nestabilní Libanon, izraelsko-palestinský konflikt... Existence podobného státu by tyto konflikty jen přiživovala. Také záleží na tom, jaký by to mělo vliv třeba na Arabský poloostrov, jak by ho to destabilizovalo. Je ale třeba mít na paměti, že ISIS není jediná sunnitská organizace, která stojí proti Málikího režimu. Sám ISIS vznikl jako frakce al-Káidy, která je ale nezávislá na afghánsko-pákistánském centru a dostala se s ní v určitých věcech do konfliktu. Dá se dokonce říct, že ISIS je radikálnější než původní Bin Ládinova al-Káida," říká pro iHned.cz politolog Marek Čejka.

Nová vlna evropského džihádismu?

"Syrský režim personifikovaný rodinou Asadů vždy představoval pro džihádisty takřka vysněného nepřítele. Na jedné straně nereprezentativní a brutální diktatura opřená o moc zpravodajských služeb, ovládaných lidmi pocházejícími z menšinové konfesní komunity alawitů (10% obyvatelstva), využívající sekulární rétoriku zabarvenou socialismem a arabským nacionalismem. Na straně druhé kdysi dominantní komunita sunnitských Arabů (60% obyvatelstva), často velmi religiózní, zbavená politické moci a s intenzivními pocity útlaku a křivd," říká Michael Brtnický, spolupracovník Ústavu mezinárodních vztahů.

Tato výbušná konstelace poprvé explodovala v letech 1978-1982. Požár tehdy režim uhasil masakrem ve městě Hamá, kde bezohledně potlačil sunnitské islamistické povstání. Zahynulo nejméně deset tisíc lidí. Duch vzpoury však uvnitř sunnitské komunity doutnat nepřestal a naplno propukl od března 2011 i díky externímu vlivu tzv. arabského jara.

Přes generační i geografickou vzdálenost nás kořeny současného evropského džihádismu znovu vedou do 80. let minulého století, kdy množství arabských radikálních aktivistů našlo svou základnu (arabsky al-káida) na hranicích mezi Pákistánem a Afghánistánem. Přijížděli tam, aby se „připojili ke karavaně džihádu" proti afghánskému levicovému režimu a jeho sovětským ochráncům, jak se poeticky vyjádřil tehdejší mentor internacionalistů Palestinec Abdulláh Azzám, pod jehož křídly vyzrál i mladý Saúdský Arab ze zámožné rodiny Usáma bin Ládin.

"Azzámovo jméno je spojeno s teorií „pevné základny" mezinárodního džihádismu, kterou jeho generace nalezla v horách afghánsko-pákistánského pomezí, pročež ji následující generace ztratila po útocích v New Yorku a Washingtonu 11. září 2001 a americké invazi do Afghánistánu. Právě křehkost jakékoliv „pevné základny" ve střetu se spektakulární vojenskou mocí Spojených států vedla další stratégy džihádu k vynalezení mnohem méně centralizovaných forem organizace," říká Brtnický.