NÁZOR - V horečné debatě o možné vojenské konfrontaci v Perském zálivu cosi zapadá, konstatuje Daniel R. DePetris v komentáři pro server National Interest. Podle analytika z think tanku Defense Priorities je to skutečnost, že Írán je mnohem slabší a méně děsivý, než se chce špičkám ve Washingtonu věřit.
Žádný Alexandr Veliký
Toto tvrzení může být překvapivé pro mnoho Američanů, kterým samozvaní experti v televizi, tisku a think tancích do úmoru opakují, jakou hrozbu představuje Írán pro svět, poukazuje DePetris.
"Při poslouchání (amerického) ministra zahraničí Mikea Pompea vám lze odpustit přesvědčení, že Íránce dělí jen pár let od toho, aby se prohnali celým Blízkým východem, podobně jako táhl Alexandr Veliký na asijském kontinentu," píše analytik. Odkazuje na nedávné Pompeovo tvrzení, že Írán působí v pěti zemích, které líčil jako vzdálené kolonie přijímající přímé rozkazy od tisíce kilometrů vzdálených ajatolláhů.
Dovedeno do extrému, moderní Írán je vnímán jako Perská říše 21. století, vojenská mocnost, která pouze vyčkává, než rychle uchvátí území a vztyčí své vlajky na Blízkém východě, uvádí DePetris. Deklaruje, že realita je velmi odlišná.
"Írán není dvoumetrový obr, jak je často líčen," pokračuje analytik. Vysvětluje, že země nedisponuje tvrdou silou, bohatstvím, partnery ani schopností provádět jakákoliv kouzla a navzdory pozornosti a zdrojům, které Washington Teheránu věnuje, je Írán druhořadá, byť paranoidní mocnost.
Američtí představitelé tropí povyk okolo Íránských revolučních gard, a to z pochopitelných důvodů, připouští DePetris. Poukazuje, že jejich velitel, generál Kásim Sulejmaní je lstivý a efektivní velitel a schopný vojenský stratég a podřízené jednotky Quds operující v zahraničí zachránily syrského autoritáře Bašára Asada před osudem Muammara Kaddáfího.
Íránské revoluční gardy mají na rukou americkou krev, dodávají zbraně, finance a výbušniny ši'ítským milicím v Iráku a Tálibánu v Afghánistánu, přiznává analytik. Dodává, že Libanonský Hizballáh, palestinští militanti v Gaze a Húsiové v Jemenu by dnes zdaleka nebyli tak silní, pokud by do jejich kapes neproudily íránské peníze.
A ačkoliv závěry ohledně nedávného útoku bezpilotních letounů na saúdskoarabskou ropnou rafinerii zatím nejsou k dispozici, existuje podle DePetrise velká šance, že revoluční gardy se na akci Íránské nějakým způsobem podílely.
Íránská armáda? Vtip
"Ale zbytek íránské armády je skořápka. Její konvenční schopnosti jsou vtip a budí vše, jen ne strach," zdůrazňuje analytik. Připomíná, že íránské letectvo je obstarožním reliktem obroušeným americkými sankcemi a odříznutým od západních technologií, používá techniku ze 70. let, která není pro případ přímého konfliktu příliš spolehlivá, a ačkoliv Írán představil loni údajně vlastní letoun čtvrté generace, šlo o verzi amerického stroje F-5 ze 70. let.
To samé platí o íránském námořnictvu složeném z malých plavidel, která by v případě války byla smetana z hladiny, deklaruje DePetris. Podotýká, že Írán ve srovnání se svými rivaly investuje do námořnictva výrazně skromněji, až osminásobně méně oproti zemím Rady pro spolupráci arabských států v Zálivu, čehož si jsou íránští představitelé vědomi, a proto se zaměřují na asymetrické bojové prostředky v první linii obrany.
Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.Skvěle si nevede ani íránská ekonomika, jelikož HDP země dosahuje 454 miliard dolarů, což je méně než například u amerického státu Georgia, uvádí analytik. Doplňuje, že řečí čísel dosahuje íránský HDP 2 % toho amerického a největší rivalové Teheránu v regionu - Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty - mají dvojnásobný ekonomický výkon, o čemž si za stávající situace může Írán nechat pouze zdát.
"To nejsou znaky rostoucí velmoci na Blízkém východě, ale spíše země zápolící s výstavbou moderní armády, přitáhnutím vrcholných talentů a stabilizací své měny," píše DePetris. Danou skutečností nechce omlouvat íránské jednání či zlehčovat hrozbu, kterou země představuje pro své sousedy - závažný útok na saúdskoarabskou rafinerii Abkajk ostatně demonstroval schopnost Teheránu odpovědět na maximální nátlak vlastním maximálním nátlakem.
Washington by přesto měl začít vnímat Írán, jaký skutečně je, nabádá analytik. Konstatuje, že jde o režim, který spíše využívá chyby svých protivníků než tradiční vojenskou a ekonomickou sílu.
Související
CNN: USA plánují po volbách rozsáhlý útok na Írán
Spojené státy potají urychleně stahují diplomaty z Blízkého východu
Aktuálně se děje
včera
Bývalý princ Andrew mohl zkomplikovat vyšetřování. Zavařil by králi Karlovi
včera
Pavel počtvrté udělí vyznamenání. Politici mu navrhli umělce, sportovce i Zemana
včera
Slavia se v Lize mistrů dočkala prvního bodu. V istanbulském pekle remizovala 2:2
včera
Otevírací doba obchodů ve středu 28. října. Lidé tápou, zákon mluví jasně
včera
V Plzni se našel velký obnos peněz. Popelář si eura nenechal pro sebe
včera
Oslavy 17. listopadu budou i bez dotace od Klempíře. Lidé poslali miliony
včera
Lékař může požadovat nejrůznější platby. Vojtěch vyjasnil, co je legitimní
včera
I těstoviny mají mezinárodní den. Existují recepty, které se vaří 200 let
včera
Musk přiznal, že Ukrajině omezil Starlink
včera
WSJ: Trump chce, aby se novým šéfem OSN stal Orbán, Čína a Rusko nejsou proti
včera
Milion chvilek popřel, že by zveřejnil Babišovo telefonní číslo
včera
Vláda prodloužila regulaci paliv a schválila uzákonění koruny v Ústavě. V Senátu zřejmě narazí
včera
Povstal jako fénix z popela. Jak dokázal Lula da Silva vyhrát volby po projetém prvním kole?
včera
CNN: USA plánují po volbách rozsáhlý útok na Írán
včera
Milion chvilek a opozice rozeštvávají společnost, řekl Babiš. Navrhne dobrovolné placení televizních poplatků
včera
Trump neunesl, že nedostal Nobelovu cenu. Vulgárně se pustil do Norska
včera
Vučić v parlamentních volbách prohrál. Srbsko celou noc mohutně oslavovalo
včera
Prezidentské volby v Brazílii vyhrál počtvrté Lula da Silva. Poražený Bolsonaro chce anulovat výsledky
včera
Počasí: Státní svátek a podzimní prázdniny překazí déšť
25. října 2026 21:18
Machadová se nečekaně vrátila do Venezuely. Trump neskrývá překvapení
Venezuelská opoziční vůdkyně a laureátka Nobelovy ceny María Corina Machadová se po více než deseti měsících v exilu nečekaně vrátila do své vlasti. Její přílet přichází v době, kdy se politická situace v jihoamerické zemi od základů proměnila pod vlivem Spojených států. Svůj návrat oznámila prostřednictvím sociálních sítí krátce poté, co ji na místě přivítali nadšení příznivci.
Zdroj: Libor Novák