Těžce nemocní, amputované končetiny. Věznice pro členy IS v Sýrii praská ve švech

Když Turecko zahájilo ofenzívu proti Kurdům na severu Sýrie, celý svět se začal zajímat o tyto vězně a zabývat se tím, zda budou mříže dost pevné. Reportéři AFP viděli málo zabezpečenou věznici v provincii Hasaká. Jsou v ní lidé z desítek zemí, které nechtějí, aby se ti muži ocitli na svobodě, ale nehodlají si je ani vzít zpět. Je zde 5000 mužů - Syřanů, Iráčanů, Britů, Francouzů a Němců, mezinárodní přehlídka armády, již IS budoval pět let. Skupině se přičítají krutosti spáchané na území Iráku a Sýrie, masové vraždy, znásilňování, zotročování, mučení. Mnohé z toho bylo nafilmováno za propagandistickým účelem.

Někteří z vězňů jsou dospívající mladíci, nikdo z nich neviděl slunce mnoho měsíců. Šedivé matrace pokrývají celou podlahu až na jeden kout, kde je latrína. Panuje zde nesnesitelný zápach a návštěvníci dostávají roušky.

Vězni nemají ponětí o dění venku, čas udává rytmus pěti denních modliteb. Neslyšeli nic o ohlášení amerického prezidenta Donalda Trumpa o dopadení vůdce IS abú Bakra Bagdádího. "Nemají se světem vůbec žádný kontakt," řekl šéf věznice, který udal jenom jméno Serhat.

Mnoho vězňů je kost a kůže, ti šťastnější mají matraci, většina jich sedí kolem zdí. Ošetřovna je stejně nacpaná jako cely. Šedivějící muž s berlemi se prodírá davem duchů. Stav zraněných dokládá prudkost bojů, v nichž se IS v březnu snažil udržet svou poslední baštu v Sýrii. Většina mužů nacpaných ve věznici zde v Hasaká a v dalších šesti se vzdala před několika měsíci zbídačená, hladová a zmrzačená.

"Chci se vrátit k rodině," říká 22letý Aseel Mathan. Z rodného Walesu odešel v 17 letech, aby se připojil k bratrovi v Mosulu, kde byl vyhlášen chalífát IS. Když byl bratr zabit, přesunul se Aseel do syrské Rakky, dalšího centra radikálů. Teď lituje, že v roce 2014 uposlechl Bagdádího výzvu chopit se zbraně.

Americkým vojákům a Kurdům se nepodařilo pochytat všechny členy IS. "Někdy ti, co uprchli, přicházejí k věznici a střílejí, jenom aby ukázali, že jsou stále tady," říká Serhat.

Kurdové teď ztratili svého dosavadního spojence USA a čelí tlaku Turecka. Stěží dokážou ubránit sami sebe, natož vězně - cizince. Podle amerického představitele už z věznic v severní Sýrii uprchlo 100 radikálů. Serhat říká, že žádný z nich nebyl z jeho věznice. Ale i zde se asi před měsícem vězni při roznášení jídla začali bouřit. Napadli strážce, které do cely vlákal jeden z nich předstíranými zdravotními potížemi. Když strážce vede reportéry AFP chodbou mezi celami, u jedné z nich se zdráhá zvednout okénko ve dveřích. "Tihle jsou nebezpeční," říká.

Jedna místnost je vyhrazena těm, jimž se v IS říkalo mláďata chalífátu - dětem, které byly naverbovány a prošly bojovým výcvikem. Z okénka vystrčil hlavu devítiletých Chálid pocházející se střední Asie. Je zvědavý na návštěvu, usmívá se na dozorce, který ho žádá, aby uklidnil spoluvězně. Některé z dětí byl odvezeny do zemí svého původu, avšak osud dospělých mužů je nejistý.

Skoro třetina trestanců je nemocná a potřebuje ošetřit rány a léčbu nejrůznějších nemocí včetně žloutenky a AIDS. Na ošetřovně může spát jenom 300 z nich. Patří k nim 24letý Belgičan Abdallad Nooman. Zvedá si triko, pod nímž je vidět otevřenou ránu. "Mé vnitřní orgány vyhřezávají ven," říká. Postřelil ho prý spolubojovník, když si čistil zbraň.

Bassem Abdel Azim je Egypťan a zároveň Nizozemec a zraněn byl při náletu. Má nehybnou pravou nohu. Vzpomíná, jak podvedl manželku. Vylákal ji do chalífátu slibem dovolené v Turecku. "Nechtěl jsem ji vystrašit," říká. Nemá tušení, kde je teď žena ani jejich pět dětí. "Chtěl bych ji znovu vidět. Mohou mne oběsit, chci se jí jenom omluvit, že jsem je odvedl do válečné země," dodává.