Věčná válka, věční uprchlíci. Politoložka varuje před patem v Sýrii

Zamrzlý status quo

Mezinárodně zaštítěná jednání o politickém urovnání - ať již ženevský proces pod patronací OSN či astanský proces podporovaný Ruskem, Íránem a Tureckem - vyšuměla do ztracena, tudíž výsledkem složitého konfliktu bude zřejmě uspořádání bez dohody, jak zvěstují diplomatické kruhy, konstatuje odbornice. Nevylučuje, že válku neukončí žádná smlouva a nastane mír na základě zamrzlého statutu quo.

Takový výsledek snižuje možnost návratu většiny z 5,6 milionu syrských migrantů ze sousedních zemí, přestože je Asad během nedávné konference v Damašku k takovému kroku vyzval, tvrdí politoložka. Varuje, že věčné války vytvářejí věčné uprchlíky.

"Bez formální mírové dohody, která garantuje bezpečnost navrátivším a vytvoří základ pro investice do syrské zdemolované infrastruktury, se Syřané domů nevrátí," píše Culbertsonová. Vysvětluje, že Syřané se bojí vrátit kvůli zprávám o zatýkání, věznění a mučení navrátilců, navíc mnoho oblastí bude obtížné osídlit bez cílené snahy o rekonstrukci, k níž nedojde, dokud budou mezinárodní investoři vnímat neukončenou válku jako riziko a především budou-li platit americké sankce.

Domov opustila polovina z předválečných 23 milionů obyvatel Sýrie - 6,2 milionu lidí přesídlilo uvnitř země, 5,5 milionu migrantů se nachází na Blízkém východě a milion jich odešel do Evropy, uvádí expertka. Dodává, že do země se vrátilo jen 250 tisíc migrantů, přičemž vlna syrských běženců změnila demografickou mapu Blízkého východu - třetinu obyvatel Libanonu nyní tvoří právě Syřané, čtyři miliony dalších se nacházení v Turecku a v Jordánsku počet Syřanů dosáhl dle různých odhadů desetiny až pětiny populace.  

Uvedené země poskytují útočiště Syřanům pod podmínkou, že se nakonec vrátí domů, upozorňuje autorka komentáře. Nevěří, že by současná situace syrských uprchlíků mohla fungovat trvale, jelikož obyvatelstvo hostitelských zemí, které má samo ekonomické potíže, přítomnost Syřanů odmítá, přestože ti žijí v drtivé chudobě.

"Hlavní hostitelské země nastavují opatření, které stále více komplikují většině Syřanů legální práci, a to ze strachu z vysoké míry nezaměstnanosti vlastního obyvatelstva," pokračuje politoložka. To podle ní znamená, že bez dostatečné humanitární pomoci většina Syřanů pracuje na černo, pod úrovní minimální mzdy a bez jakékoliv záchranné sociální sítě. Jejich přístup ke vzdělání a zdravotní péči je znepokojivě špatný, do školy nechodí přes půl milionu dětí, deklaruje odbornice. Doplňuje, že Syřané se změnili ze středně příjmové společnosti v osoby, kterým je odpírán základní lidský rozvoj.

Příliš vysoké škody  

Stávající podmínky jsou sice děsivé, ale zřejmě byly vnímány jako cosi, co musí Syřané přijmout, když jsou v exilu, který je dočasný a skončí, až odezní válka, nastiňuje Culbertsonová. Varuje, že její urovnání bez dohody ale znamená výrazné snížení šance Syřanů na návrat v nadcházejícím desetiletí, dojde-li k němu vůbec někdy.

Z Blízkého východu se tak stává region s permanentní přítomností "podtřídy" vysídlenců, kteří čekají na řešení, které nepřijde, aniž by měli právo začít opět žít jako občané, vyzdvihuje odbornice. Za typické příklady "věčných uprchlíků" považuje Palestince, Somálce a Afghánce.

• Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Palestinci utíkali z Izraele v rozmezí let 1948-1967, aby žili pod ochranou OSN v Libanonu, Sýrii, Jordánsku, na Západním břehu Jordánu a v Gaze a dnes jich je již 5 milionů, protože jejich populace roste, nastiňuje Culbertsonová. Podotýká, že někteří opustili domov před půlstoletím, ale stále žijí v táborech, ze kterých se staly příměstské slumy, jejich vzdělání zajišťuje OSN na základě externích dárců, jako jsou USA a EU, a například v Libanonu smějí tito Palestinci vykonávat pouze nekvalifikované práce.

Desítky let jsou bez domova také Somálci a Afghánci, navíc po válce s Islámským státem se k nim přidalo 1,3 milionu Iráčanů, kteří přežívají v táborech ve své zemi, uvádí autorka komentáře. Konstatuje, že celosvětově vyhnaly nedávné či probíhající konflikty z domova na 80 milionů lidí a za poslední desetiletí klesá poměr těch, kteří se vracejí do vlasti.    

"Bez zvýšených pobídek domácímu (syrskému) vedení, aby dojednalo formální urovnání, například ze strany příští americké administrativy, mohou Syřané skončit odsouzeni k pokračujícímu stavu hanebného věčného zapomenutí, jako Palestinci," obává se politoložka. Soudí, že region, kde navazující vlny válek vytvářejí nové a nové generace zmařených příležitostí, by měl znepokojovat celý svět.     

Příští americká administrativa by si ve vztahu k diplomatické vůdčí roli měla za prioritu určit urovnání v Sýrii, nabádá Culbertsonová. Deklaruje, že pokud takové řešení nelze uskutečnit, pak se musí stát naléhavou prioritou umožnit uprchlíkům začít normální život v jiných zemích, s adekvátními možnostmi práce a vzdělání. "Lidské a ekonomické škody jsou příliš velké, aby pokračoval status quo," uzavírá politoložka.