Británie se po zveřejnění Epsteinových dokumentů zmítá v krizi. Pod Starmerem se láme větev

Hlavním kamenem úrazu je Mandelsonův dlouholetý vztah s odsouzeným pedofilem Jeffreym Epsteinem. Premiér se přímo omluvil obětem Epsteina za to, že Mandelsona do funkce vůbec jmenoval. Uvedl, že oběti musely žít s traumatem, které si většina lidí nedokáže ani představit, a že odpovědnost za tyto činy byla příliš dlouho odkládána či odpírána.

Starmer svou obhajobu postavil na tvrzení, že byl Mandelsonem oklamán. Během prověřovacího procesu před jmenováním byl prý Mandelson na vztah s Epsteinem dotazován, ale své odpovědi formuloval tak, aby vyvolal dojem, že se téměř neznají. Podle premiéra Mandelson lhal o hloubce jejich vztahu i o tom, zda u Epsteina pobýval po jeho odsouzení.

„V té době jsem neměl důvod vědět, že jsou to lži,“ prohlásil Starmer před novináři. Dodal, že pravda vyšla najevo až v září, kdy se objevily nové e-maily a další důkazy o jejich úzkém kontaktu a přijímání darů. Jakmile bylo zřejmé, že Mandelson neprošel „základním testem čestnosti“, byl ze své funkce okamžitě odvolán.

Atmosféra během premiérova vystoupení byla napjatá. Političtí komentáři popisují Starmera jako muže zahnaného do kouta, který bojuje o svou politickou budoucnost. Premiér zdůraznil, že do politiky nevstoupil pro osobní zisk nebo status, ale s cílem učinit zemi spravedlivější a bezpečnější, což je v ostrém kontrastu s tím, jak nyní vykresluje Mandelsonovo jednání.

Na otázky, zda je jeho pozice nadále udržitelná, reagoval Starmer tvrzením, že sdílí frustraci a hněv svých vlastních poslanců. Chápe prý, že chování jednotlivce, který upřednostní osobní zájmy před službou komunitě, podkopává důvěru v politiku jako celek. Právě hněv spolustraníků je pro něj nyní největší hrozbou.

Politický editor BBC Chris Mason poznamenal, že se Starmer snaží bojovat proti „zdi hluku“, kterou si částečně vytvořil sám svými rozhodnutími. Premiér čelí tlaku nejen od opozice, ale i z vlastních řad, kde někteří poslanci otevřeně volají po jeho odchodu. Starmer však trvá na tom, že hodlá pokračovat v práci, která má změnit zemi k lepšímu.

Během tiskové konference byl Starmer dotázán i na to, zda by bojoval o svou funkci, kdyby se ho strana pokusila sesadit. Místo přímé odpovědi poukázal na dosavadní úspěchy své vlády, jako je snižování inflace, pokles úrokových sazeb a boj proti dětské chudobě. Vyjádřil frustraci nad tím, že pozornost veřejnosti je kvůli „podvodnému chování jiných“ upřena jinam než na tyto výsledky.

Kromě omluv se premiér vyjádřil i k zveřejnění kompletních spisů k případu Mandelson. Uvedl, že si přeje jejich uvolnění co nejdříve, ale v současné době mu v tom brání doporučení policie. Předčasné zveřejnění by totiž mohlo ohrozit budoucí vyšetřování nebo soudní procesy, a Starmer prý nehodlá podnikat politicky lákavé kroky na úkor spravedlnosti pro oběti.

Původním cílem Starmerova projevu mělo být oznámení o investici 800 milionů liber do komunitních projektů v rámci programu „Pride in Place“. Premiér se pokusil k tomuto tématu vrátit a zdůraznil, že „hrdost je sociálním tmelem“, který má zvrátit úpadek britských sousedství. Tato zpráva však zůstala zcela ve stínu skandálu kolem jeho bývalého poradce.

Skandál s Mandelsonem Starmerovi komplikuje i jeho mezinárodní pozici, zejména v citlivém vztahu se Spojenými státy. Jmenování diplomata s vazbami na Epsteina do Washingtonu je vnímáno jako zásadní úsudková chyba, která dává munici jeho politickým rivalům, včetně Reform UK a Zelených, s nimiž Labouristická strana soupeří o voliče.