Byl summit s Putinem naprostý propadák? Změna Trumpovy rétoriky vůči Ukrajině vyvolává pochybnosti

Než se začnou otevírat šampaňské, je podle expertů namístě zvážit možné důvody tohoto náhlého příklonu k Ukrajině a zamyslet se nad trvalostí tohoto nového kurzu. Prvním možným vysvětlením je, že Trumpův summit s ruským prezidentem Vladimirem Putinem byl naprostý propadák, jak z pohledu zahraniční politiky, tak z hlediska dosažení mírového řešení konfliktu.

Krátce po schůzce se totiž ukázalo, že Putin nemá v úmyslu konflikt v dohledné době ukončit. Ruský prezident naopak hned po návratu z Aljašky obnovil rozsáhlé útoky drony a raketami na Ukrajinu, včetně úderů na Kyjev o dva týdny později. Ruská raketová palba tak hovořila mnohem hlasitěji než diplomatické stisky rukou.

Druhým zdrojem rozčarování pro Spojené státy byly opakované průniky ruských dronů a bojových letadel do vzdušného prostoru NATO nebo do jeho blízkosti. V případě Polska a Estonska zareagovaly alianční letouny okamžitě. Evropští lídři tyto incidenty odsoudili jako nebezpečnou eskalaci. Nadále nelze vyloučit riziko špatného vyhodnocení situace v případě budoucího střetu mezi ruskými narušiteli a stíhačkami NATO.

Možným třetím důvodem Trumpova zjevného obratu v otázce Ukrajiny jsou rady, které dostává od svých vojenských expertů. Ti vyjadřují optimismus, že pokud by se Ukrajině urychleně dodaly další vhodné zbraně, mohlo by to zvrátit průběh bojů. Jde například o raketové systémy delšího doletu, pokročilou protileteckou obranu a větší množství munice. NATO může Ukrajinu podpořit také implementací systémů C4ISTAR (velení, řízení, komunikace, počítače, zpravodajství, sledování a průzkum) a systémů proti dronům. Tento optimismus je založen na pokroku v laserové technologii a dalších prostředcích k ničení dronů ve velkém počtu. Kromě těchto krátkodobých zlepšení bojeschopnosti Ukrajiny existuje očekávání, že evropští členové NATO splní své závazky vynakládat na obranu nejméně 5 % svého HDP. Tím by podpořili stabilní tok zbraní a munice Kyjevu a vyvážili ruskou převahu v těžké technice a živé síle.

Proti tomuto optimismu však stojí nejméně tři zásadní problémy. Ukrajina je pod velkým tlakem, pokud jde o zajištění dostatku lidských zdrojů pro stávající nasazení. Odpor vůči odvodům je rozšířený a mnoho ukrajinských mužů v odvodovém věku opustilo zemi. Dále musí ukrajinská vláda lépe řešit politickou korupci a počítat s tím, že čím déle bude civilní obyvatelstvo trpět, tím ochotněji budou občané dávat přednost mírovému jednání před pokračováním bojů. Zatřetí, ruské pozice na frontě na východní Ukrajině se, byť s obtížemi a proti urputnému odporu ukrajinských vojáků, stále pomalu posouvají vpřed.

Tato kvantitativní změna by se mohla v určitém bodě stát kvalitativní katastrofou. Ruské síly by mohly ovládnout dostatečné území v Donbasu a získat efektivní kontrolu nad klíčovými ekonomickými a průmyslovými oblastmi. To by jim otevřelo cestu k postupu dále na západ do Záporoží a ke spojení východního a jižního křídla pozemních sil. Nicméně tento scénář není nevyhnutelný. Aby k němu došlo, museli by ruští velitelé znovu „objevit“ své válečné znalosti v oblasti kombinovaného vedení boje a aplikovat je v éře dronů. Drony totiž činí vše na zemi viditelným, což narušuje rozhodovací proces (OODA smyčku) velitelů tankových a mechanizovaných jednotek.

Z tohoto důvodu již není možné přesně zopakovat velké obrněné ofenzivy z minulosti. Dnes musí být nahrazeny menšími, rychlejšími formacemi, vybavenými moderními nástroji pro informační válku. V této situaci je pružnost stejně důležitá jako velikost armády. Ukrajině se dosud dařilo mimo jiné proto, že její velitelé na nižších úrovních dokázali přehrát své ruské protějšky. Hrozí však, že vyčerpání personálu a techniky by mohlo tuto ukrajinskou výhodu narušit.

Nakonec přetrvává podezření, že Trumpův zjevný obrat je převážně rétorický a jeho skutečným záměrem je přesunout většinu odpovědnosti za další obranu Ukrajiny na evropské spojence USA. Z tohoto pohledu by Spojené státy nadále prodávaly zbraně členům NATO, kteří by je pak Kyjevu poskytovali zdarma. Jinak by byla americká angažovanost, kromě diplomatické podpory, nevyhnutelně utlumena. Pokud by se tato trajektorie naplnila, prakticky by to znamenalo katastrofu pro politiku USA a NATO v Evropě. Životně důležité zájmy Spojených států a svobodné Evropy jsou neoddělitelné. Nepříznivé výsledky na Ukrajině by totiž zvýšily ruskou chuť k další vojenské expanzi. Trumpova administrativa proto nesmí dovolit, aby k tomuto scénáři došlo.