Česká diplomacie si opět trhla ostudu. Jako jediná z EU nepodpořila rezoluci OSN k ochraně klimatu

Předložený text rezoluce získal při hlasování širokou podporu, když pro něj zvedlo ruku celkem 141 členských států. Původní návrh tohoto dokumentu vypracoval ostrovní stát Vanuatu, který při jednání zastupoval širší skupinu zemí z různých regionů. Podle vyjádření tamního zástupce je účelem rezoluce především podpořit spolupráci v rámci celého systému OSN a doplnit stávající mezinárodní úmluvy o klimatu.

Proti schválení této klimatické rezoluce se postavilo celkem osm států. Mezi zeměmi, které hlasovaly proti, byly Spojené státy, Rusko, Saúdská Arábie, Írán, Izrael, Jemen, Bělorusko a Libérie. Před samotným hlasováním o celém textu byly podány čtyři pozměňovací návrhy, které se týkaly konkrétních ustanovení, avšak Valné shromáždění tyto úpravy odmítlo.

Česká republika se stala jedinou členskou zemí Evropské unie, která s touto rezolucí Valného shromáždění OSN nevyjádřila souhlas. Česká diplomacie se při středečním hlasování rozhodla zdržet. Tímto postojem se Česká republika zařadila do skupiny dalších 27 států, které zvolily stejný přístup a hlasování se rovněž zdržely.

Mezi zbývajícími sedmadvaceti státy, které se zdržely hlasování, figurují významní globální producenti ropy a zemního plynu. Patří mezi ně například Katar, Bahrajn, Kazachstán nebo Kuvajt. Podle informací z médií přitom před schválením tohoto dokumentu americká diplomacie velmi důrazně varovala ostatní státy před tím, aby rezoluci podpořily.

Schválená rezoluce oficiálně uvítala a podpořila loňské stanovisko Mezinárodního soudního dvora v Haagu ze dne 23. července 2025. Podle tohoto soudního orgánu není ochrana klimatu pouze otázkou dobrovolné diplomacie, ale představuje právní povinnost. Tato povinnost vychází z existujících mezinárodních smluv, zvykového práva a také z oblasti lidských práv.

Mezinárodní soudní dvůr ve svém vyjádření dospěl k závěru, že jednotlivé státy nesou právní odpovědnost v případech, kdy nedodržují své závazky v oblasti klimatu. Podle názoru soudu by tak za určitých specifických okolností mohly země zasažené dopady klimatických změn požadovat finanční kompenzace. Státy, které neplní své cíle, tak riskují právní spory o nápravu škod.

Právní experti i ekologičtí aktivisté označují toto stanovisko haagského soudu za naprosto přelomové, ačkoliv samo o sobě není pro státy přímo závazné. Valné shromáždění OSN k tomuto závěru dospělo po debatě, která trvala několik měsíců. Schválená rezoluce označuje toto stanovisko za autoritativní příspěvek k vyjasnění současného mezinárodního práva.

Zástupci států, které prosazovaly změny v textu, však vyjádřili s tímto výkladem zásadní nesouhlas. Například představitel Saúdské Arábie trval na tom, že veškeré klimatické povinnosti musí zůstat striktně omezeny pouze na rámec Pařížské dohody a Kjótského protokolu. Podle něj rezoluce vyvolává mylný dojem, že se zavádějí nové nebo rozšířené závazky nad rámec toho, co bylo dříve kolektivně schváleno.

Podobný kritický postoj zaujaly také Spojené státy, které odmítají přiznat poradnímu stanovisku soudu právní nebo operační váhu. Americká zástupkyně uvedla, že schválený text nesprávně zachází s názorem soudu jako s nezpochybnitelnou autoritou definující závazné povinnosti. Podle Spojených států tento dokument nevhodně vyzývá k plnění závazků, které se opírají o nezávazné závěry, na něž mají členové OSN odlišné názory.

Spojené státy rovněž upozornily, že takto nastavený právní přístup by mohl znamenat nepřípustný zásah do státní suverenity. Podle jejich vyjádření by extenzivní právní pravidlo tohoto typu mohlo omezovat suverénní práva každého jednotlivého státu na regulaci a řízení vlastní energetické politiky. Vanuatu naopak zdůraznilo, že rezoluce nemá rozhodovat spory, přidělovat odpovědnost konkrétním státům ani nahrazovat stávající klimatické dohody.

Valné shromáždění ve schváleném dokumentu vyzvalo všechny státy, aby plnily své závazky vůči mezinárodnímu právu a zajistily ochranu klimatického systému před emisemi skleníkových plynů způsobenými lidskou činností. Zároveň byl požádán generální tajemník OSN, aby po konzultaci s členskými státy předložil na 82. zasedání zprávu s návrhy, jak pokročit v dodržování všech povinností v souvislosti se závěry Mezinárodního soudního dvora. Z původního textu rezoluce však po předchozích vyjednáváních vypadl návrh na vytvoření mezinárodního registru škod, který měl shromažďovat podklady pro případné kompenzační spory.