PŮVODNÍ ZPRÁVA | Co bude, až vyprší Trumpovo ultimátum Rusku? Podle ekonoma mají USA jen omezené možnosti

Americký prezident začátkem týdne oznámil nový plán přístupu k vojenské pomoci Ukrajině a ostře se vymezil vůči Rusku i zemím, které s ním nadále obchodují. Během setkání s generálním tajemníkem NATO Markem Ruttem nastínil vizi, podle níž Spojené státy nebudou nadále samy financovat obranu napadené země. „Vyrábíme to nejlepší vybavení, nejlepší rakety, nejlepší všechno. Evropské státy to ví a dnes jsme uzavřeli dohodu. My to vyrobíme, oni to zaplatí, my za to neplatíme,“ uvedl Trump.

V další části vystoupení prezident Trump oznámil, že Rusko má 50 dní na uzavření mírové dohody s Ukrajinou. Pokud k tomu nedojde, Spojené státy zavedou nové ekonomické sankce. „Bude to clo ve výši zhruba 100 %, říká se tomu sekundární clo. Víte, co to znamená,“ řekl.

Ekonom Libor Žídek z Masarykovy univerzity v Brně pro EuroZprávy.cz uvedl, že tato opatření mohou mít omezený přímý dopad. „Trump vyhrožuje 100% cly na dovozy z Ruska a potenciálně druhotnými cly na země, které z Ruska importují ropu. Samotné USA z Ruska importují jen velmi málo a jde často o komodity jako platina, kterou, předpokládám, USA dost potřebují. Takže mi tato cla nedávají úplně smysl,“ komentoval.

Podle Žídka je hlavním cílem západních sankcí omezit příjmy, které Rusko získává z vývozu ropy. „Jinak se západní země snaží postihnout ruské exporty ropy od počátku invaze. Ale Rusko masivně exportuje do Číny nebo Indie. Na Čínu už vysoká cla uvalena jsou,“ uvedl. Zavést podobná opatření vůči Indii by však podle něj bylo složité. „V případě Indie jde o amerického spojence a opravdu velkou zemi, takže jsem k zavedení zase poměrně skeptický,“ připustil.

Právě zde přichází ke slovu tzv. sekundární sankce, které se stávají jedním z hlavních nástrojů amerického nátlaku. Spojené státy jimi nepostihují přímo Rusko, ale cíleně míří na třetí země a jejich firmy, které s Ruskem obchodují. Tím je nutí přehodnotit spolupráci, pokud nechtějí přijít o přístup na americký trh nebo k západnímu finančnímu systému.

V praxi mohou být postiženy například indické rafinerie nebo čínské přepravní společnosti, pokud se ukáže, že zprostředkovávají dodávky ruské ropy nad cenový strop stanovený Západem nebo mimo oficiální kontrolní režimy. Tento postup však není bez rizik – zasahuje do citlivých diplomatických vztahů Spojených států s klíčovými partnery a může vyvolat odvetné kroky.

Západ tak podle Žídka lavíruje mezi cíleným ekonomickým tlakem na Moskvu a nutností zachovat stabilní vztahy s globálním Jihem. „Z mého pohledu se západní země neustále snaží, ale musí vymýšlet další a další sankce, protože Rusko nachází nějaké další cesty – například se snaží postihnout ‚stínovou flotilu‘, kterou Rusko vytvořilo,“ poznamenal ekonom.

Stínová flotila označuje lodě bez jasné vlajky, pojištění nebo transparentního vlastnictví, které přepravují ruskou ropu mimo dohled mezinárodních kontrolních mechanismů a západních sankcí. Tyto tankery často operují mimo hlavní přístavy, používají překládku ropy na moři a spoléhají na anonymní rejdaře. Sledování těchto operací je pro regulační úřady obtížné, což Rusku umožňuje obcházet omezení a získávat potřebné devizy navzdory mezinárodní izolaci.

„Tyto kroky mají nepochybně dopady a spolu s relativně nízkou cenou ropy dělají Rusku potíže, ale pochopitelně ne tak, že by došlo ke kolapsu ruské ekonomiky. I pokud by ekonomika propadla do recese, tak si nemyslím, že by lidé vyšli na protest do ulic,“ doplnil Žídek.

Podle něj by v případě občanských nepokojů režim použil sílu. „Navíc tyto kroky určitě nedopadají na ruské špičky. Sankce celkově podvazují dlouhodobý růst ruské ekonomiky a omezují ruské možnosti dostat se ke špičkovým technologiím. Tedy určitě mají smysl, ale není to nástroj, který by, dle mého názoru, mohl vést přímo k zhroucení ruské ekonomiky,“ uzavřel.

Ruský režim dlouhodobě udržuje moc nejen represivním aparátem, ale i rozsáhlou kontrolou nad veřejným prostorem a médii. Jakýkoli náznak občanské nespokojenosti bývá rychle potlačen – bezpečnostní složky mají volné ruce při rozehnání protestů, opozice čelí perzekucím a nezávislá média byla buď zlikvidována, nebo donucena k emigraci. I ekonomické dopady sankcí jsou prezentovány jako důsledek údajné „západní války proti Rusku“, což pomáhá režimu udržet alespoň částečnou společenskou loajalitu.

Současně se Kreml snaží přenášet náklady na válku na běžné obyvatele – formou nových daní, mobilizačních výzev nebo omezování sociálních služeb. Přestože se ruská ekonomika adaptovala na některé sankce a stále těží z vysokého vývozu energetických surovin do nezápadních zemí, běžní Rusové se potýkají s poklesem životní úrovně, inflací a nedostatkem některého zboží. Zároveň však panuje obava a apatie. Režimu to umožňuje zachovat kontrolu i v podmínkách ekonomického tlaku.