Co odhalily SMS evropských lídrů, které Trump zveřejnil?

Macronova snaha o diplomacii přichází v době, kdy Trump hrozí uvalením drakonických cel na francouzské víno a šampaňské. Napětí vyvolalo Macronovo odmítnutí amerického plánu na správu Pásma Gazy, což Trump nese velmi nelibě. Americký prezident se dokonce nechal slyšet, že o spolupráci s francouzským protějškem nikdo nestojí, protože jeho mandát se blíží ke konci.

V otázce Sýrie se však oba státníci zdají být na stejné vlně a podporují současné vedení země v čele s Ahmedem al-Sharaou. Tato shoda slouží Macronovi jako užitečný nástroj k maskování hlubokých rozporů v jiných oblastech. Mezi ně patří zejména regulace technologických gigantů, klimatická politika nebo pohled na roli OSN v současném světě.

Velkým tématem zůstává také Írán, kde se Paříž i Washington shodují na nutnosti sankcí kvůli potlačování tamních protestů. Francie se však snaží mírnit Trumpovu agresivní rétoriku a důrazně se staví proti jakémukoli vojenskému řešení nebo bombardování. Macron připomíná, že Paříž stála u zrodu jaderné dohody, od které Trump v minulosti odstoupil.

Největší rozruch aktuálně vyvolávají americké ambice ohledně Grónska, které Macron ve své zprávě označuje za nepochopitelné. Zatímco francouzský prezident prosazuje tvrdý postup EU proti americkým hrozbám, německý kancléř Friedrich Merz dává přednost dalšímu vyjednávání. Francie již do oblasti vyslala vojenský kontingent, aby demonstrovala svou připravenost bránit evropské zájmy v Arktidě.

Macronův návrh na uspořádání summitu G7 v Paříži je takticky načasován tak, aby kolidoval s mimořádným jednáním v Bruselu. Francie využívá svého předsednictví v této skupině k tomu, aby do diskuse o bezpečnosti zapojila i klíčové hráče mimo EU. Pozvání pro Rusko a Ukrajinu k jednacímu stolu však vyvolává mezi ostatními evropskými lídry značné obavy a kontroverze.

Cesta k Trumpově přízni má podle francouzské diplomacie vést přes okázalé pocty a luxusní večeře. Macron věří, že osobní setkání v Paříži může obrousit hrany a předejít hrozící obchodní válce. Historické zkušenosti s tímto přístupem jsou sice rozporuplné, ale Francie sází na to, že trocha lichotek může v mezinárodní politice změnit víc než tvrdé proklamace.