Dal Trump Číně do rukou „dokonalý manuál“ proti Tchaj-wanu?

Zatímco se čínské ministerstvo zahraničí snažilo situaci mírnit oficiálním odsouzením a voláním po okamžitém propuštění Madura i jeho manželky, čínský internet ožil úplně jiným příběhem. Na sociální síti Weibo nasbírala témata spojená s dopadením Madura během několika dní stovky milionů zobrazení.

Mezi uživateli se bleskově rozšířila myšlenka, že Trumpův razantní postup by mohl sloužit jako inspirace pro budoucí čínskou operaci na Tchaj-wanu. Mnozí diskutující se otevřeně ptají, proč by se Čína měla ohlížet na pravidla, když je USA tak okatě ignorují.

Nacionalisticky naladění uživatelé v diskuzích často používají termín „bleskový úder“ a naznačují, že pokud mohou Spojené státy unést nepohodlného lídra ze státu ve svém blízkém okolí, Peking by mohl uvažovat o podobném kroku vůči tchajwanskému prezidentovi Laj Čching-temu.

Tato rétorika odráží frustraci části čínské veřejnosti z dlouhotrvajícího patu v otázce ostrova. Oficiální Peking se však k těmto lidovým výzvám k násilí nepřipojuje a v oficiální rovině se naopak stylizuje do role obránce suverenity a stability.

Prezident Si Ťin-pching nepřímo kritizoval Washington za „unilaterální šikanu“, která podle něj podkopává světový řád. Čínská státní média mluví o „plenitelském řádu“ založeném na amerických zájmech namísto mezinárodního práva.

Tato kritika však v očích řady analytiků působí rozporuplně, zejména v kontrastu s čínským postojem k jiným globálním konfliktům, kde Peking často upřednostňuje vlastní strategické partnerství před striktním výkladem suverenity napadených států.

Z čistě ekonomického hlediska je pro Čínu pád Madura rizikem pro její energetickou bezpečnost. V posledních letech směřovala velká část venezuelské ropy právě do Číny, často výměnou za miliardové půjčky, které Caracas Pekingu dlužil.

Trumpův záměr umožnit americkým ropným firmám, jako jsou Chevron či ExxonMobil, převzít kontrolu nad infrastrukturou a obnovit produkci, může znamenat konec výhodných dodávek pro čínské rafinerie. Čína tak čelí hrozbě, že ztratí výsadní přístup k největším prokázaným zásobám ropy na světě.

Analýzy samotného zásahu navíc odhalily technologickou propast, která Peking znepokojuje. Během operace v Caracasu totiž americké síly dokázaly efektivně vyřadit nebo obejít systémy protivzdušné obrany a radary čínské a ruské výroby.

Ukázalo se, že sofistikovaná elektronika nedokázala v klíčový moment detekovat americké stealth prostředky, což pro čínské vojenské stratégy představuje vážné varování ohledně účinnosti jejich vlastní techniky v reálném boji.

Přestože se na internetu šíří srovnání s Tchaj-wanem, experti varují před přílišným zjednodušováním. Tchajwanský poslanec Wang Ting-ju zdůraznil, že „Tchaj-wan není Venezuela“.

Ostrov disponuje moderní armádou a jeho demokratické instituce jsou mnohem stabilnější než Madurova autokracie. Navíc případné zadržení tchajwanského lídra by pravděpodobně vyvolalo okamžitou vojenskou reakci mezinárodního rozměru, zatímco ve Venezuele se režim po odstranění Madura ocitl v chaosu.

Analytici se shodují, že Čína bude v nejbližší době postupovat opatrně. Prioritou pro Peking bude minimalizovat ekonomické škody a pokusit se ochránit své investice ve Venezuele, které dosahují desítek miliard dolarů.

Spíše než k vojenskému dobrodružství se Čína pravděpodobně uchýlí k budování vlastního právního a diplomatického rámce, kterým by se pokusila americký precedens v budoucnu vyvážit. Události v Caracasu totiž jasně ukázaly, že v současné mezinárodní politice se hranice toho, co je možné, posunuly.