Diplomaté jsou skeptičtí: Trumpův mírový plán je rok starý, pro Írán byl těžko přijatelný

Původní dokument sloužil jako základ pro rozhovory v loňském roce, které však zkrachovaly po izraelských náletech na íránský jaderný program. Skutečnost, že Trump nyní prezentuje starý návrh, který Írán už jednou odmítl, vyvolává otázky o skutečné vážnosti chystaných jednání. Objevují se spekulace, že se americký prezident spíše snažil uklidnit finanční trhy před pondělním otevřením burz, když oznámil pětidenní odklad útoků na íránskou energetickou infrastrukturu.

Íránská strana zatím důrazně popírá, že by v posledních dnech proběhla jakákoliv produktivní zákulisní jednání, o kterých Trump mluvil. Podle Teheránu šlo pouze o nepřímé diskuse o možnosti obnovení rozhovorů jako takových. Diplomaté navíc upozorňují, že mnohé body z roku 2025 jsou již nereálné, protože klíčová íránská zařízení na obohacování uranu byla mezitím zničena americkým bombardováním.

Původní americký plán z května 2025 byl sestaven velmi jednostranně a obsahoval podmínky, které jsou pro Írán jen těžko přijatelné. Washington tehdy navrhoval zrušení pouze sankcí souvisejících s jádrem, nikoliv těch, které se týkají lidských práv. Peníze uvolněné díky zrušení sankcí navíc Írán nesměl použít na svůj balistický program. Plán také vyžadoval okamžitý odvoz všech zásob uranu ze země a znefunkčnění všech odstředivek během jednoho měsíce.

Jako určitou kompenzaci tehdy USA nabízely pomoc s financováním nového civilního jaderného projektu, ovšem s palivovým centrem umístěným mimo íránské území. Počítalo se také s vytvořením regionálního konsorcia pro obohacování, na kterém by se podílely Spojené státy, Spojené arabské emiráty, Katar a Saúdská Arábie, přičemž celý proces měl mít zahraničního správce a podléhat přísným kontrolám OSN.

V rámci nových rozhovorů, které by se mohly uskutečnit v pákistánském Islámábádu, bude Írán pravděpodobně požadovat především pevné záruky, že USA nepodniknou žádné další vojenské útoky. Kromě jaderného programu se však na stůl dostávají i další komplexní témata, jako je svoboda plavby v Hormuzském průlivu nebo požadavky států Perského zálivu na uzavření paktu o neútočení.

Vyjednávání bude o to složitější, že se agenda rozrostla daleko za hranice původního jaderného sporu. Naděje se nyní upínají k pákistánskému premiérovi Šahbázu Šarífovi, který potvrdil nabídku na zprostředkování rozhovorů. Očekává se, že by se jich mohl zúčastnit americký viceprezident JD Vance, který je vnímán jako skeptik vůči pokračování války, což by mohlo íránskou stranu částečně uklidnit.

Rozpory ohledně legitimity a nutnosti útoku na Írán se naplno projeví na konci týdne v Paříži, kde se sejdou ministři zahraničí zemí G7. Zatímco USA zastupuje Marco Rubio, ostatních šest členů skupiny – Francie, Německo, Itálie, Velká Británie, Kanada a Japonsko – se již nechalo slyšet, že tuto válku nepodporují a považují ji za zbytečnou.

Tyto země sice deklarují ochotu bránit své spojence v Zálivu a chránit národní zájmy v regionu, zdůrazňují však, že jakákoliv intervence nebo pomoc může přijít až poté, co bude uzavřeno příměří. Cesta k dohodě tak zůstává extrémně trnitá a Trumpův patnáctibodový plán se v tuto chvíli zdá být spíše politickým gestem než reálným východiskem z krize.