EU se ponížila a opět kapitulovala před Trumpem. Konec obchodní války ale stále nenastal, varuje server

Po šestiměsíčním tlaku a vyhrožování ze strany Trumpa se EU rozhodla přijmout prozatímní dohodu, která penalizuje evropské exportéry a zavazuje EU k nákupu amerických fosilních paliv a zbraní v hodnotě stovek miliard dolarů po zbytek Trumpova prezidentského období, aby se vyhnula hrozbě cel ve výši 30 %, která měla začít platit od 1. srpna.

Tato dohoda je daleko od původní nabídky, kterou Evropská komise představila na začátku jednání – tedy o dohodu o nulových clech na obě strany. Dohoda, kterou nakonec von der Leyen přijala, zavádí celkové clo 15 %, což je horší než původní 10% sazba, kterou Brusel považoval za zajištěnou ještě před dvěma týdny.

Dohoda znamená již druhé ponížení evropských partnerů Trumpem za poslední dva měsíce. Prvním incidentem byl summit NATO, kde evropští vůdci podlehli Trumpovým požadavkům na navýšení výdajů na obranu na 5 % HDP, přičemž 3,5 % měly být vynaloženy na vojenské výdaje. Oba incidenty byly poznamenány podlézáním evropských činitelů Trumpovu egoismu a jejich ochotou nevyvracet ani jeho nejzjevnější lži během společných vystoupení před médii, upozornil server.

Ursula von der Leyen tvrdila, že dohoda přináší „jistotu v nejistých časech“ a poskytuje stabilitu a předvídatelnost pro podniky na obou stranách největšího obchodního vztahu světa v hodnotě 1,7 bilionu dolarů. I tato tvrzení jsou však sporná, protože stále zůstává nejasné, jak se bude řešit status farmaceutických výrobků, které ona sama zahrnula do 15% cel, ale Trump je z dohody vyloučil.

Nedělní schůzka v Trumpově golfovém rezortu v Turnberry ve Skotsku byla ukázkou hrubé moci. Optika celé schůzky byla pro zástupce 450 milionů Evropanů krajně ponižující. Von der Leyenová musela letět do Skotska, kde čekala, než Trump a jeho syn dokončí svůj golfový zápas, a poté snášela jeho chvástání o zlatém sále, kde se schůzka konala.

Během schůzky von der Leyenová mlčela, když Trump tvrdil, že pouze USA poskytují humanitární pomoc hladovějícím Palestincům v Gaze, přičemž EU je jedním z největších poskytovatelů pomoci. Na jeho tvrzení o zamezení dodávek potravin od OSN do oblastí postižených válkou neodpověděla. Ještě horší bylo, že se cítila povinna přistoupit na Trumpovu verzi vztahu mezi EU a USA, že obchod je nevyvážený, a že hlavním cílem jednání je „vyvážit“ tento vztah, aniž by zmínila americký obchodní přebytek v oblasti služeb.

Tato dohoda je zcela jistě krokem k omezení škod a vyhnutí se větší ráně pro evropský byznys. Von der Leyenová sama uvedla, že pokud by dohoda neproběhla, od 1. srpna by EU čelila celním sazbám ve výši 30 %, což by bylo mnohem složitější dostat zpět na přijatelnější úroveň. Dohoda zřejmě lépe chrání zájmy německých automobilek než producentů potravin a nápojů z jižní Evropy, přičemž von der Leyenová uvedla, že některé zemědělské tarify v EU zůstanou.

Alternativou k této dohodě byl, podle některých evropských úředníků, tvrdší postoj EU, která měla zavést odvetná opatření hned, jak Trump v dubnu oznámil zvýšení cel, a využít své obchodní nástroje k vyhrožování sankcemi proti americkým službám a investicím v Evropě. Tato strategie byla však omezena vnitřními neshodami mezi členskými státy EU, kdy Německo, Itálie a Irsko žádaly zdrženlivost, zatímco Francie a Španělsko podporovaly tvrdší postoj.

Výsledkem je dohoda, která nepochybně poškodí evropskou ekonomiku – někteří ekonomové odhadují, že by mohla snížit HDP EU o 0,5 %. Evropa se však vyhnula vzájemným odvetným opatřením, která by mohla mít ještě horší dopad.

EU musí nyní urychlit uzavírání obchodních dohod s dalšími partnery po celém světě, aby zmírnila škody způsobené Trumpovými politikami. Na tom, zda tento ponížený krok nakonec posílí evropskou jednotu a odvahu postavit se USA, bude záviset budoucnost evropských obchodních vztahů.