EU se připravuje na novou éru bez Orbána. Zcela se ho ale prozatím nezbaví

Várhelyi si v Bruselu vybudoval jméno jako mimořádně pracovitý úředník, který se hluboce orientuje v politických detailech. Kolegové z Evropské komise o něm hovoří jako o jednom z mála komisařů, kteří si podklady skutečně pečlivě studují. Tato odbornost je v prostředí ovládaném technokraty klíčovým faktorem pro jeho setrvání ve funkci. Navíc v Evropské komisi platí nepsané pravidlo, že komisaři pracují pro zájmy Unie, nikoliv pro vlády, které je do Bruselu vyslaly.

Dalším důvodem, proč předsedkyně komise Ursula von der Leyenová nepospíchá s jeho odvoláním, je takzvaný „bumerangový faktor“. Brusel se obává, že pokud by nyní uvolnil místo Várhelyimu, mohlo by to vytvořit nebezpečný precedens. Příští rok čekají volby Francii, a pokud by tam uspěla krajní pravice Marine Le Penové, mohla by po vzoru Maďarska požadovat výměnu klíčového místopředsedy Stéphana Séjourného za vlastního kandidáta.

Vítěz maďarských voleb Péter Magyar sice signalizoval, že chce „vyčistit dům“ a zbavit se Orbánových lidí v celém státním aparátu, u eurokomisaře je však opatrnější. Představitelé Magyarovy strany Tisza uvedli, že Várhelyiho budoucnost je výhradně v rukou Ursuly von der Leyenové. Magyar sice během kampaně Várhelyiho obviňoval z napojení na údajnou špionážní síť v bruselském zastupitelském úřadě, oficiální vyšetřování však zatím nepřineslo žádné důkazy, které by vedly k jeho vynucenému odchodu.

Právně má von der Leyenová sice pravomoc komisaře odvolat, ale v historii EU neexistuje precedens pro vyhazov jednotlivého člena sboru. Várhelyi navíc veškerá obvinění ze špionáže rezolutně popřel, a to i před poslanci Evropského parlamentu. Pokud by se neprokázalo závažné pochybení, politický tlak k jeho rezignaci by pravděpodobně nestačil k tomu, aby šéfka Komise riskovala vnitřní destabilizaci svého týmu.

Zkušenosti z minulosti ukazují, že pokud Brusel chce někoho politicky odstavit, nemusí ho nutně vyhazovat. Příkladem může být bývalý polský komisař pro zemědělství Janusz Wojciechowski. Poté, co v Polsku nastoupila proevropská vláda Donalda Tuska, zůstal Wojciechowski sice ve funkci, ale byl fakticky izolován od všech důležitých rozhodovacích procesů. Klíčová agenda mu byla odebrána a jeho role se smrskla na pouhé rozdělování dotací a aktivitu na sociálních sítích.

Várhelyiho situace je však odlišná v tom, že je v rámci svého portfolia mimořádně aktivní. V poslední době představil řadu legislativních návrhů zaměřených na posílení soběstačnosti Evropy ve výrobě léků a na zvýšení atraktivity regionu pro farmaceutické investory. Díky těmto krokům si získal respekt u zástupců průmyslu, i když levicová část spektra mu vyčítá přílišnou vstřícnost k velkým firmám.

V konečném důsledku o osudu maďarského komisaře nerozhodne pouze jeho odbornost, ale schopnost přesvědčit Brusel, že již není „Orbánovým mužem“. Pokud si dokáže udržet nezávislost na nové politické situaci v Budapešti a pokračovat v nastoleném tempu reforem, má velkou šanci své funkční období dokončit. Prozatím se tak zdá, že Olivér Várhelyi v Berlaymontu zůstává pevnou, byť pro někoho kontroverzní součástí týmu.