Před 2000 lety zemřel první císař římské říše

Augustus, vlastním jménem Gaius Octavius, se narodil roku 63 před naším letopočtem. Jeho matka byla neteří vládce Gaia Julia Caesara, jenž Octavia později adoptoval.

Po zavraždění Caesara se moci nad Římem ujal triumvirát, v němž vedle Octavia zasedl Marcus Antonius a Marcus Lepidus. Rozdělení moci mezi tyto tři ambiciózní muže bylo pouze dočasné. V roce 31 před naším letopočtem porazil Octavius vojska Marca Antonia a jeho spojenkyně Kleopatry, a stal se tak neomezeným vládcem.

Octavius, jemuž římský senát udělil čestné jméno Augustus, tedy vznešený, formálně obnovil republikánské zřízení. Ve skutečnosti však byly rozhodující pravomoci soustředěny do rukou "prvního občana", jak Augustus sám sebe nazýval.

Po letech občanské války přinesla Augustova vláda éru prosperity, politické stability a relativního míru. Navzdory drtivé porážce od Germánů v bitvě v Teutoburském lese se římské impérium za Augustovy vlády dále geograficky rozšířilo.

Slovo „caesar" (starořímská výslovnost /kaisar/, středověká /cézar/) je snad odvozen z latinského „caesaries" (bohaté vlasy). Jiný výklad tvrdí, že slovo je odvozeno z „caesus" (vyříznutý) a že C. I. Caesar se narodil císařským řezem. Slovo „Caesar" již ne jako vlastní jméno, ale jako titul vládce poprvé použíl císař Claudius.

„Hlavní" titul římského císaře byl „Augustus" (Rozmnožitel), „Caesar" byl jen jedním z dalších titulů a za dominátu se jím označoval spoluvládce. Císařův titul byl „Imperator Caesar Augustus". Vlastní jméno bylo obyčejně vkládáno před „Augustus" (např. Imperator Caesar Traianus Augustus), jen u prvních císařů bylo vkládáno před „Caesar" (např. Imperator Tiberius Caesar Augustus). Slovo „princeps" nebylo součástí titulu (používá se jen pro zjednodušení v literatuře). Za tento titul se mohl přidávat výčet všech funkcí, které císař zastával (např. pontifex maximus, consul, censor, proconsul, pater patriae – otec vlasti).

Císař měl v Římě a nedalekých městech k dispozici vlastní „ochranku" - tzv. prétoriány (celkem 500 můžu, v jejichž čele stál tzv. prefekt prétoriánů, který měl velký vliv na chod říše). Senát měl za principátu stabilní počet senátorů (600) a za císaře Tiberia získal sice zákonodárnou a volební pravomoc, ale de facto jen plnil přání císaře. Naopak sněmy přestaly být od doby císaře Tiberia svolávány.

Nový císař svého předchůdce zpravidla nechával prohlásit za boha (nový císař měl pak v titulatuře „DIVI FILIVS" - syn božského). Naopak císař, který nevládl pro blaho říše, byl proklet („damnatio memoriae") - jeho jméno bylo odstraňováno z nápisů, byly přemalovávány portréty apod.