Polsko se urazilo, Německo a Francie ho vyšouply z jednání o Ukrajině

Téma polského vyřazení z velmocenského vyjednávání začala tamní média řešit v souvislosti se schůzkou v Berlíně, kde se o uplynulém víkendu sešli ministři zahraničí Francie, Německa, Ruska a Ukrajiny. "Mělo by tam být i Polsko. A podle mě za to, že tam nejsme, může Ukrajina. Myslím, že Ukrajina by neměla souhlasit s takovými setkáními bez Polska," řekl v rozhovoru pro web wpolitice.pl europoslanec vládní Občanské platformy (PO) Jacek Saryusz-Wolski.

Podle něj by se Polsko více bralo za ukrajinské zájmy než Francie či Německo, kterým prý jde především o deeskalaci napětí na Ukrajině.

Ještě dále zašel předseda poslaneckého klubu nejsilnější opoziční strany Právo a spravedlnost (PiS) Mariusz Blaszczak, který nařkl Berlín a Paříž, že se bez polské účasti snaží tlačit na Ukrajinu, aby ustoupila Rusku. "Polsko tam není, ministr (zahraničí) Sikorski tam není, prezident Komorowski se těch rozhovorů neúčastní... Vyloučili nás. Jsme jen otloukánkem," použil nelichotivý příměr Blaszczak v dnešním rozhovoru pro televizi TVP Info.

Opoziční politik označil polskou nepřítomnost u rozhovorů za chybu polské diplomacie, která se dostává na druhou kolej, a Polsko se stává "německým satelitem".

Polsko bylo iniciátorem Východního parnterství, v jehož rámci EU podporuje reformy v postsovětských zemích a pokoušela se zahájit s Ukrajinou přístupové rozhovory. Od vypuknutí ukrajinské krize se Varšava nejvýrazněji z evropských zemí staví na stranu Kyjeva a používá vůči Moskvě nejostřejší rétoriku.

Proč tolik zájmu o Ukrajinu?

Ukrajinci byli dlouho takovými Kurdy Evropy. Postrádají tedy silnou historickou tradici vlastní státnosti a skoro po celé své dějiny žili roztrženi mezi několik státních útvarů. Nejprve se o Ukrajinu „přetahovali" Rusové a Poláci, jimž v tom ještě sekundovali Tataři. Při trojím dělení Polska si do té doby „polskou" část Ukrajiny rozdělily Rusko, kde byli Ukrajinci již dříve vystaveni rusifikaci, a Habsburská monarchie, kde se sice jejich jazyk a kultura mohly rozvíjet, avšak v jim cizím státním útvaru, informuje revuepolitika.cz.

Únorová revoluce z roku 1917 tedy nejenže svrhla v ruské říši carismus, ale v jejím důsledku na Ukrajině zesílily snahy po obrození ukrajinského národa, přičemž ukrajinští předáci zprvu prosazovali představu autonomie v rámci liberalizované ruské říše. Po letech tvrdé rusifikace bylo ukrajinské národní hnutí relativně slabé a ve městech měli převahu příslušníci jiných národů: konkrétně hlavně Rusové a v Haliči, jež tehdy patřila k Rakousku-Uhersku, pak Poláci a také Židé.

Po válce a rozpadu Rakousko-Uherska připadla Bukovina Rumunsku, o Halič pak úspěšně usiloval obrozovaný polský stát. A Zakarpatí, po dlouhou dobu součást Uherska, připadlo po první světové válce Československu jako Podkarpatská Rus.