Duch kolonialismu přetrvává. Co se děje v Londýně?

Již od roku 1812 je akademie v Sandhurstu místem, kde britská armáda cvičí své důstojníky. Součástí je vyčerpávající kurz, trvající 44 týdnů, který prověřuje fyzické a intelektuální schopnosti důstojnických kadetů a vštěpuje jim hodnoty britské armády.

Vedle budoucích britských důstojníků si Sandhurst tradičně vybírá i kadety ze zámoří. Mnoho vážených rodin na Blízkém východě sem posílá své syny a dcery. Tím možná nejvýznamnějším z nich byl jordánský král Husajn. Absolventy Sandhurstu a jeho přidružených akademií jsou ovšem také čtyři v současnosti vládnoucí arabští monarchové: jordánský král Abdalláh, bahrajnský král Hamád, katarský emír šajch Tamím a ománský sultán Kábús.

"Jedná se o místo, kde se navzájem poznávají budoucí vůdci," říká Michael Stephens, zástupce ředitele Royal United Services Institute (britského koncepčního střediska zaměřeného na oblast obrany a bezpečnosti) v Kataru. Británii se podle něj díky Sandhurstu dostává od vládců v oblasti Perského zálivu takové pozornosti, jakou země srovnatelné velikosti, třeba Francie, nemají. "Familiárnost v politice je v kontextu Perského zálivu prospěšná," říká.

Brigádní generál Peter Sincock, který dříve působil jako vojenský atašé v Saúdské Arábii, se domnívá, že tyto vztahy mohou být prospěšné i v oblasti prodeje vojenského vybavení. Emoce ale vliv nemají vždy. Například v roce 2013 se i přes osobní přímluvu premiéra Davida Camerona Spojené arabské emiráty rozhodly, že nekoupí britské stíhačky Typhoon.

Podle Jane Kinninmontové, zástupkyně ředitele zahraničněpolitického think tanku Chatham House, se monarchie z oblasti Perského zálivu stávají také důležitým zdrojem kapitálu. Nejvyšší budovu v Londýně financovali Katarci a britskou infrastrukturu a rozvoj ropných polí financují Spojené arabské emiráty, vysvětluje Kinninmontová.

V březnu 2013 bylo znovuotevřeno sportovní centrum vojenské akademie Sandhurst's Mons Hall pod jiným názvem - King Hamad Hall (Síň krále Hamada). Následoval dar bahrajnského monarchy, který se na jedné z přidružených akademií Sandhurstu vzdělával. Příspěvek přitom dosahoval výše tří milionů liber (105 milionů Kč).

Přejmenování tohoto centra se ukázalo jako poněkud kontroverzní. Částečně kvůli jisté míře ignorace k 1600 britských obětí bitvy u Mons ze srpna roku 1914 (po níž byla budova původně pojmenována) a částečně také kvůli způsobu, jakým v posledních třech letech Hamad a jeho vláda řešila politické protesty v Bahrajnu.

Co se ale stane, když se z přátel ze Sandhurstu stanou nepřátelé? V roce 2001 podnikl tehdejší premiér Tony Blair návštěvu Damašku, aby naznačil oteplování vztahů mezi Spojeným královstvím a Sýrií. Krátce poté, v roce 2003, již důstojníci syrské armády absolvovali v Sandhurstu výcvik. Teď je ale Sýrie považována za mezinárodního vyděděnce.

Na konci 90. let se britská vláda Tonyho Blaira pokusila výcvik zahraničních kadetů v Sandhurstu ukončit. Plán ale, zdá se, zhatil v roce 1999 pohřeb krále Husajna, jehož se účastnil také premiér Tony Blair. Generálmajor Arthur Denaro, poradce ministra obrany pro Blízký východ a velitel působící v Sandhurstu, uvádí: "Náhodou mě viděl hovořit s hlavami jednotlivých států - brunejským sultánem, sultánem Ománu, s Bahrajnci a Saúdy. Pak řekl 'Jak znáte všechny ty lidi?' Odpověděl jsem, že je to proto, že chodili na Sandhurst."

Dnes Sandhurst údajně školí více důstojnických kadetů pocházejících ze Spojených arabských emirátů než z jakékoliv jiné země. Nábor z května 2014 zahrnoval 72 kadetů ze zahraničí, přičemž 40 procent z nich pocházelo z Blízkého východu.

Sundhurst může být skvělý pro Spojené království, tedy zemi, kde je armáda podřízena vládě. Zároveň ale vysílá vycvičené důstojníky do monarchií na Blízkém východě, kde armády zřejmě neexistují proto, aby bránily národ, ale vládnoucí rodinu.