Tisíce Slováků přišly o dávky, nechtějí si je odpracovat

Na pětimilionovém Slovensku pobírá sociální dávky zhruba 149 tisíc lidí. Jde zejména o obyvatele, kteří jsou bez práce delší dobu a kteří nemají nárok na podporu v nezaměstnanosti. Povinnost odpracovat dávku v hmotné nouzi se podle Černé měsíčně týká v průměru 78.000 lidí, na které se nevztahuje výjimka například z důvodu nemoci nebo péče o malé dítě.

"V průměru 4000 příjemců (měsíčně) odmítlo pracovní nabídku a v souladu se zákonem jim byla dávka snížena nebo odebrána," uvedla Černá. Nejčastěji tímto způsobem přišli o základní sociální dávku ve výši 61,60 eura (1700 korun) měsíčně obyvatelé z východního a středního Slovenska.

Zmiňovaný zákon sice začal platit už na začátku roku, ale kvůli přípravám na nová pravidla povinnost odpracovat si sociální dávky vstoupila do praxe až v létě. Do drobných prácí ve prospěch obcí, a to například v administrativě nebo v podobě uklízení veřejných prostranství či dobrovolnické činnosti, se lidé odkázaní na sociální dávky musejí zapojit pouze v případě, že je úřady k práci vyzvaly.

Povinnost odpracovat si sociální dávky by mohl zrušit slovenský ústavní soud, na který se kvůli zákonu obrátili opoziční poslanci a veřejná ochránkyně práv Jana Dubovcová. Ombudsmanka v podnětu z letošního ledna kromě jiného tvrdila, že podmínění sociálních dávek účastí na přidělených pracích nebo na dobrovolnické činnosti snižuje lidskou důstojnost, a že jde o nucené práce, které jsou zakázány.

Mluvčí ústavního soudu Anna Pančurová ČTK řekla, že ústavní soudci o souladu zmiňovaného zákona s ústavou do konce letošního roku rozhodnout nestihnou.

Ústavní soud ČR veřejnou službu zrušil v listopadu 2012. Veřejná služba je dle českých soudců v rozporu s celou řadou ustanovení Listiny základních práv a svobod. Porušuje právo na přiměřené hmotné zajištění občanů, kteří bez své viny nemohou získávat prostředky pro své životní potřeby prací. Rozsah veřejné služby po dobu až 20 hodin týdně, a to již po uplynutí dvou měsíců, kdy je uchazeč v evidenci uchazečů o zaměstnání, nepředstavuje vhodný a přiměřený prostředek k dosažení tvrzených cílů právní úpravy (prevence sociálního vyloučení a udržení pracovních návyků).

Veřejná služba je podle soudců v rozporu i s právem zaměstnance na spravedlivou odměnu za práci. za odměnu není možné považovat to, že lidé dostanou od státu podporu v nezaměstnanosti. Soudci odmítli argument tehdejšího ministra práce Jaromíra Drábka, že už po dvou měsících nezaměstnanosti může člověk "ztratit pracovní návyky", zejména pokud byl předtím řadu let nebo dokonce desetiletí zaměstnán.