Je větším trestem smrt, či život za mřížemi. Expert má jasno

Eutanazie. Ano, či ne?

"Včera belgický ministr spravedlnosti oznámil, že Van Den Bleeken nakonec eutanazii nepodstoupí, přičemž se objevily zprávy, že si vězeň vše rozmyslel. Případ každopádně poskytuje úchvatný obrat v dosavadní debatě o eutanazii. Mělo by být Van Den Bleekenovi umožněno zemřít?" pokládá klíčovou otázku filozof.

"Morální obhajoba dobrovolné eutanazie je většinou aplikována na lidi trpící smrtelnou nemocí. Van Den Bleeken však smrtelně nemocen není a nemá fyzické bolesti. Dalším tradičním požadavkem je, že přání zemřít musí být dobrovolné a uvědomělé. Jak ale můžeme rozhodnutí někoho, kdo byl prohlášen za duševně nemocného, považovat za dobrovolné a uvědomělé? Tyto aspekty činí z jeho případu nedobrovolnou eutanazii a ta je většinou považována za morálně neakceptovatelnou," konstatuje Cassam.

"Pokud jde o otázku Van Bleekenovy příčetnosti, byl jí zbaven kvůli své údajné neschopnosti kontrolovat sexuální impulzy. Můžeme však argumentovat, že toto neovlivňuje oprávněnost jeho žádosti o eutanazii. Předpoklad zní, že zatímco jeho některá rozhodnutí mohou být nedobrovolná a nekompetentní, toto se nevztahuje na jeho volbu mezi smrtí a životem za mřížemi," míní profesor.

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

"Přesto, měla by být jeho žádost vyslyšena, ačkoliv není smrtelně nemocen? Jedním z argumentů pro umožnění dobrovolné eutanazie při smrtelném onemocnění není otázka blahého života: Lidé by měli mít možnost zvolit si smrt, pokud jim doslova bude lépe po smrti či jejich stávající život již doslova nestojí za žití. Další argument operuje s lidskou autonomií: Měli bychom respektovat osobní volbu jedince do doby, než poškozuje někoho jiného. Osoba trpící smrtelnou nemocí stále může splňovat tyto podmínky. Pokud bychom však umožnili zemřít Van Den Bleekenovi, mohou namítnout kritici, hrozí otevření hráze s podobnými případy. Od doby, kdy byla v roce 2002 eutanazie legalizována v případech bolesti, psychického strádání a konečné fáze smrtících onemocnění, zažívá Belgie nárůst těchto žádostí," připomíná odborník na etiku.

"Někteří mohou namítat, že dobrovolná eutanazie je otázkou principu. Filozof David Velleman poukazuje, že neexistuje základní právo výběru mezi životem a smrtí. Práva osob, které trpí smrtelnou nemocí či psychickým strádáním, se přitom nikterak nerozšiřují. Valleman je velmi ovlivněn Immanuelem Kantem, filozofem z 18. století. Podle Kanta morálka vyžaduje, abychom respektovali důstojnost člověka a důstojnost člověka ho činí vnitřně cenným. Pro Kanta, není možné vyměnit lidskou důstojnost za blahobyt či štěstí a skutečnost, že osoba věří, že její život nemá cenu, ještě nečiní eutanazii akceptovatelnou," podniká filozofický exkurz Cassam.

Trest smrti, nebo doživotí?

"Van Den Blekeenova kauza vystavuje tlaku základní argumenty pro i proti dobrovolné eutanazii. Předpokládejme, že navzdory Kantovu názoru je dobrovolná eutanazie morálně ospravedlnitelná, pokud osobě, která o ni žádá, bude skutečně lépe po smrti. Příbuzní Van Den Bleekenových obětí by možná argumentovali, že právě kvůli skutečnosti (pokud je to skutečnost), že smrt pro něj bude vysvobozením, by mu úřady smrt neměli umožnit. Z této perspektivy eutanazie vypadá jako cesta, kterou hodlá obejít svůj rozsudek," domnívá se filozof.

"Jednou z Van Den Bleekenových obětí byla devatenáctiletá Christiane Remacleová, kterou znásilnil a uškrtil v roce 1989. Objevily se zprávy, že její sestry prohlásily, že Van Den Bleeken by měl být přinucen umdlévat ve vězení a jejich reakce mění to, jak smýšlíme o trestu smrti pro vrahy. Příbuzní obětí často žádají rozsudek smrti jakožto nejvyšší trest, avšak Ven Den Bleekenova kauza naznačuje, že alespoň z pohledu pachatele může být nejvyšším trestem právě život za mřížemi," konstatuje Cassam.

"Vnitřní hodnotový argument proti dobrovolné eutanazii je však těžké spolknout i v tomto případě. Sestry Christiany Remacleové by možná oponovali tomu, že život vraha je vnitřně cenný. Je těžké s nimi nesympatizovat a zde leží silný důvod proč nepovolit Van Den Bleekenovi eutanazii bez ohledu na to, zda je jeho život vnitřně hodnotný. Dokud bude eutanazie vnímána jako způsob, kterým hodlá obejít svůj trest, respekt k jeho obětem a jejich rodinám vyžaduje, abychom mu takovou možnost neposkytli," uzavírá komentář profesor.