Řecko po volbách: jásot nebo kocovina?

I když sice na straně SYRIZY euforie z volebního vítězství trvá a možná ještě bude nějakou dobu trvat, ke spokojenosti jí chybí přesně dvě parlamentní křesla. Takže bude muset jít do koalice. Zajímavá je volba koaličního partnera. Nezávislí Řekové jsou výrazně pravicová strana. A i když proti 149 parlamentním křeslům SYRIZY disponují pouze křesly třinácti, mohou být problémy. Pravda, obě strany se shodují v tom základním: odporu proti současným drastickým škrtům a snaze snížit či oddálit splátky zahraničním věřitelům. Ovšem plán SYRIZY dál výrazně zvýšit domácí státní výdaje může u této pravicové strany narazit. A co dokáže malá strana, jak dokáže svého velkého partnera doslova vydírat, to dobře známe z dob nedávných u nás. Na druhé straně SYRIZA této koalice vcelku šikovně využila, když nevděčné křeslo ministra hospodářství přepustila svému koaličnímu partnerovi. Tento ministr bude muset vyjednávat s evropskými partnery o zmírnění či odložení splátek půjček. SYRIZA tak bude moci případné neúspěchy v jednání svalovat na koaličního partnera.

Problémy teprve přijdou

Novou řeckou vládní koalici však velmi brzy čekají velké zatěžkávací zkoušky. V první řadě kde vzít peníze na své rozsáhlé sociální plány. Řecký státní rozpočet je sice bez započítání splátek půjček vyrovnaný, plány SYRIZY však do něj opět zatnou dost výraznou sekeru. To si uvědomuje i samotná SYRIZA a od některých svých plánů již couvá (zrušení poplatků u lékařů). Ani o vystoupení ŘECKA z eurozóny se již nemluví, naopak vůdce SYRIZY Alexis Tsipras mluví o přání v eurozóny zůstat.

Kdo však Řecku půjčí peníze? Zahraniční banky to nebudou, ty už zemi nepůjčují několik let. Zbývají mezinárodní instituce: Evropská komise, Evropská centrální banka a Mezinárodní měnový fond. Těm se do tohoto kroku samozřejmě chtít nebude. Vždyť Řecku za polední čtyři roky půjčily v přepočtu 6,7 bilionu korun (což je zhruba jeden český státní rozpočet ročně). Státní dluh Řecka však i po této injekci představuje 8,9 bilionu korun. Druhý nejvyšší státní dluh na světě hned za Japonskem. Jaký je však mezi těmito dvěma zeměmi propastný rozdíl ve schopnosti splácet. A pokud se snad na světě najde jiná země či instituce ochotná Řecku půjčit, bylo by to za podstatně drastičtějších podmínek než u evropských institucí.

To je první těžký úkol čekající na novou řeckou vládu. Tím druhým je odklad splátek dluhu, případně odpis jeho velké části. SYRIZA často operuje příkladem Německa, kterému byla v roce 1953 odpuštěna velká část jeho dluhu. Ovšem zapomínají dodat jednu podstatnou věc. Německo se v padesátých letech vzpamatovávalo z následků totalitní nacistické vlády a bylo zničené válkou. V Řecku je posledních 40 let plná demokracie a jeho obyvatelé si mohli své představitele svobodně zvolit. Že vždy naletěli nereálným slibům, to je opravdu problém jen a jen samotných Řeků. Těžko lze tak očekávat shovívavost zejména Německa. Když navíc euro právě díky řecké nejistotě výrazně oslabuje a Němcům tento pokles přidělává další problémy.

Výsledek lze velmi těžko odhadnout

Těžko předpokládat výsledek těchto jednání. Budou dlouhá a budou tvrdá. Pravděpodobně skončí kompromisem. Možná smazání části dluhu, možná určitý posun splátek. Jak velké odpouštění a jak velký odklad se dnes dá pouze spekulovat. Rozhodně však nenaplní představy SYRIZY. Jestliže při vypuknutí řecké krize před několika lety byl odchod země z eurozóny téměř nepředstavitelný, dnes to již taková utopie není. I když je málo pravděpodobná. Eurozónou by sice odchod Řecka otřásl, ale stala by se stabilnější. Řecko by však čekal rychlý bankrot a SYRIZA by se z dnešní politické hvězdy změnila v politickou kometu a dnešní jásot jejích voličů by rychle přešel v kocovinu. Takže se bude tvrdě vyjednávat. Silnější karty však má Evropa.