Strach z Ruska ovlivnil volby v Estonsku. Proruská strana to odnesla

Estonská vládní Reformní strana (RE) premiéra Taaviho Roivase dnes zvítězila a zanechala za sebou rovněž favorizované proruské centristy. Po sečtení 91 procent hlasovacích lístků vede RE s 28,5 procenta hlasů, zatímco proruská Estonská strana středu (EKK) má 22,7 procenta hlasů, informoval na svém serveru estonský list Postimees.

RE tak podle všeho těžila z velkých obav voličstva před sousedním Ruskem kvůli jeho agresivní politice vůči Ukrajině. Centristé, kteří usilují o blízké vztahy s Ruskem, byli s reformisty dosavadním favoritem voleb, dokonce s možnými nadějemi na vítězství.

S 15.8 procenta hlasů jsou třetí vládní sociální demokraté (SDE) vedení současným ministrem obrany Svenem Mikserem a čtvrtá je konzervativní strana Res Publica a Vlast (IRL) s 14,2 procenta. V parlamentu o 101 místech by RE měla mít 31 křesel a SDE 16, což zatím nestačí k vytvoření vládní koalice.

K nadpoloviční většině nejméně 51 poslanců potřebují obě strany ještě jednoho koaličního partnera. IRL bude mít 14 křesel. Do parlamentu se dostávají ještě svobodní demokraté s devíti procenty hlasů a osmi poslanci a konzervativní lidovci s více než osmi procenty a rovněž osmi mandáty.

Volební účast byla letos 63,7 procenta voličů.

Ruská menšina v Pobaltí bývá označována pojmem Baltští Rusové. Jedná se o Rusy žijící na území Estonska, Lotyšska a Litvy. Pojem Baltští Rusové byl před druhou světovou válkou používán jen zřídka a zahrnoval všechny Rusy žijící u Baltského moře, tedy i v Polsku či Finsku. Podle oficiálních statistik z roku 1920 tvořili Rusové 7,82 % lotyšské populace (většina z nich zde žila od dob carského Ruska), v roce 1935 to bylo již 10,5 %. Ve stejné době byla v Estonsku 4 % Rusů a populaci Litvy tvořila asi jen 2 % etnických Rusů, informuje hks.re.

Po sepsání paktu Ribbentrop-Molotov (1939) byly pobaltské státy (Estonsko, Lotyško a Litva) v roce 1940 anektovány Sovětským svazem. Ribbentrop-Molotovův pakt o neútočení byl dodržován až do 22. června 1941, kdy nacistické Německo napadlo Sovětský svaz. Po 2. světové válce začala masivní rusifikace v nových sovětských baltských republikách. Mezi Rusy migrujícími do Pobaltí byly skupiny dělníků, kteří měli pozvednout po válce skomírající ekonomiku. Také mnoho válečných veteránů a vojenských hodnostářů si vybralo zůstat v této oblasti. Ve své době měly totiž pobaltské země mnohonásobně vyšší životní úroveň než zbytek SSSR.

Po Stalinově smrti (1953) příliv ruských imigrantů zpomalil, ale nezastavil se zcela. V 80. letech už tvořila ruská menšina třetinu obyvatelstva v Estonsku, zatímco v Lotyšsku dosahovala až poloviny celkové populace. Jinak tomu bylo v Litvě, kde Rusové tvořili pouze 9,4% obyvatelstva. Počátkem 90. let, kdy se SSSR rozpadl a pobaltské země získaly samostatnost (1991) se začali někteří Rusové vracet zpět do Ruska (byli to většinou ti, co nežili v Pobaltí dlouho a měli ještě v Rusku rodiny).

Pobaltští Rusové žijí hlavně ve městech, Rurální oblasti jsou osídleny převážně většinovým obyvatelstvem. Výjimkou jsou jen některé oblasti východního Estonska a Lotyšska.

Vilnius (Litva) – až 14 % populaceRiga (Lotyšsko) – až 50 %Tallinn (Estonsko) – až 37 %