Sudetští Němci změnili své stanovy. Konec sporů o Benešovy dekrety?

Změna, kterou na víkendovém shromáždění SL v Mnichově prosadilo vedení sdružení, se týká článků stanov, které popisují účely fungování landsmanšaftu. V dosavadních stanovách se mimo jiné uvádělo, že SL "prosazuje právní nárok na domovinu, její znovuzískání a tím i realizaci práva národnostních skupin na sebeurčení" a že "hájí právo na vrácení zkonfiskovaného majetku sudetských Němců, případně na jeho rovnocennou náhradu nebo na odškodnění za něj".

Oba články už v nových stanovách chybí. Místo toho sdružení uvádí, že je jeho cílem "podílet se na spravedlivém národnostním a státním uspořádání, v němž budou pro všechny garantována lidská a základní práva, právo na domovinu a právo na sebeurčení národů a národnostních skupin. K tomu patří i to, že ve všech členských státech EU bude neomezeně ve všech svých částech závazná Listina základních práv EU", která byla součástí lisabonské smlouvy o reformě unijních institucí.

Dále landsmanšaft nově uvádí, že "odsuzuje porušení těchto práv, jako jsou genocida, vyhánění, etnické čistky, zločiny proti lidskosti, protiprávní vyvlastňování a diskriminaci, a tam, kde k nim dochází, usiluje o jejich nápravu na základě spravedlivého vyrovnání".

Pro ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka (ČSSD) není prý změna překvapivá. V ČT dnes uvedl, že ví o iniciativách v krajanském sdružení, jež změnu prosazovaly. "Může to souviset s tím, že jsme dávali mnohokrát najevo, že tento článek je překážkou komunikace založené na větší důvěře. Je to potvrzení toho, že se nemusíme obávat budoucnosti," řekl.

Změna článku není překvapením ani pro předsedu ODS Petra Fialu. "Je to určitě krok správným směrem, je třeba to pozitivně přivítat," řekl. Za hlavní považuje, že změna zbavuje nejistoty lidi, kteří mají majetek po sudetských Němcích a mohli mít pocit, že jejich zájmy by nemusely být dobře chráněny.

Bývalý prezident Václav Klaus v roce 2009 prosadil pro ČR výjimku z Listiny základních práv EU, neboť tvrdil, že uplatnění listiny by otevřelo cestu majetkovým nárokům sudetských Němců proti Česku. Právní experti tehdy takové riziko většinou vylučovali. Současná česká vláda loni oznámila, že výjimku už nebude nadále prosazovat.

Ani změna stanov hlavního reprezentanta vysídlenců z českých zemí však neznamená, že jednotlivci se nemohou svých práv domáhat u příslušných soudů.

Na konferenci v Postupimi u Berlína (červenec/srpen 1945) byl schválen transfer Němců z Československa, Maďarska a Polska. Podrobné směrnice k jeho provedení byly 20. listopadu 1945 schváleny spojeneckou Kontrolní radou.

Na jejich základě byla pak v lednu 1946 v Československu zahájena 2. fáze odsunu Němců. Celý proces byl definitivně ukončen na jaře roku 1947 (oficiálně skončil již v listopadu 1946). Z Československa bylo odsunuty 2 miliony Němců, zůstalo jich asi 200 000 ze smíšených manželství, odborníků a antifašistů.

Tento odsun byl již organizován vládou a prováděn bezpečnostními složkami a nedocházelo při něm k násilnostem jako při tzv. divokém odsunu (od května 1945). Celý odsun byl doprovázen zbavením občanství a zabavením movitého a až na vyjímky i nemovitho majetku sudetských Němců, což spojenci uznali jako součást reparace.