Českoslovenští letci v RAF získali vděk Britů, doma byli zatracováni

Po kolapsu francouzské armády se stovky z nich dostaly do Británie, kde dostali příležitost zapojit se opět do boje. Už 12. července 1940 se zformovala 310. stíhací peruť britského Královského letectva (RAF).

"We Fight to Rebuild" - tedy Bojujeme pro obnovu - stálo v emblému jednotky, ozdobeném červeným dvouocasým lvem na meči, která se usadila na letišti v Duxfordu, asi 70 kilometrů severně od Londýna. Díky zkušenostem pilotů mohla být většina perutě už za měsíc, 17. srpna 1940, prohlášena za bojeschopnou.

"Každý z nás měl radost. Hurricany jsou nové moderní letouny, dokonalejší než francouzské. Jediná věc je odlišná. Plynová páka se totiž ovládá obráceně," zapsal si mechanik Jindřich Prokop.

Peruť, jejíž výzbroj tvořilo 16 letounů Hawker Hurricane, zasáhla poprvé do bojů 26. srpna. Své podřízené vedl tehdy osobně velitel "třistadesítky", už dvaačtyřicetiletý Alexander Hess, spolu s britským protějškem Georgem Blackwoodem. Při své premiéře ukázali Čechoslováci nejen bojového ducha, ale také pilotní umění. Ze střetu nad přímořským městečkem Clacton si odnesli tři sestřely - dvou bombardérů Dornier Do 17 a jedné dvoumotorové stíhačky Messerschmitt Bf 110.

Pět dní poté, 31. srpna 1940, pak piloti 310. perutě dosáhli dalších šesti sestřelů (čtyř bombardérů a dvou špičkových stíhaček Messerschmitt Bf 109), zároveň ale přišla o prvního pilota, sedmadvacetiletého Jaroslava Štěrbáčka. Příslušník prvorepublikového letectva nejspíše utonul v ústí Temže poté, co vyskočil z poškozeného letadla. Během prudkých bojů, které se zapsaly do historie jako bitva o Británii, ale nebylo času na oddych ani velké truchlení.

Do konce října 1940 nalétali Čechoslováci a Britové na hurricanech s označením NN a malým československým znakem na krytech motorů téměř 1000 operačních hodin, velení RAF jim přiznalo 40,5 jistého sestřelu (k tomu 11 pravděpodobných) a také šest poškozených letounů. Vedle 310. perutě přitom čeští a slovenští příslušníci letectva, kterých se z Francie do Británie dostalo téměř tisíc, sloužili i u dalších jednotek, anglických nebo polských, a také tam si vedli nadmíru úspěšně.