Imigranti táhnou na EU. Které státy jsou v ohrožení?

Do Evropy přichází denně tisíce běženců. Drtivá většina z nich pak míří do těch západnějších zemí. Brusel se pro tuto bezvýchozí situaci zoufale snaží najít řešení a plánuje nezanedbatelný počet uprchlíků posílat k východnějším členům EU. Těch by se nicméně jinak problém přistěhovalectví zatím až tolik netýkal. Podle článku Vincenta Coopera, jenž uveřejnil server The Commentator, představuje přerozdělování uprchlíků pro města nových členských zemí EU zásadní hrozbu.

Cooper upozorňuje na to, že tváří v tvář dosavadní, bezmála šedesátileté přistěhovalecké politice EU, západoevropská města čelí řadě problémů. Vysoký počet přistěhovalců z různých koutů Afriky a Asie, z nichž většina je muslimského vyznání, významně změnil podobu i bezpečnost západoevropských metropolí.

Obyvatelům západní Evropy dochází trpělivost a političí lídři se snaží najít nová místa, kam by mohli uprchlíky umístit a ulehčit tak problému, který dříve sami vytvořili. „Není těžké pochopit, proč mají evropští političtí představitelé obavy. Národní fronta ve Francii a Pegida v Německu sílí a představují opozici pro dosavadní politiku přistěhovalectví." upozorňuje autor.

Německo je v poslední době svědkem řady demonstrací, stejně tak Itálie i Francie: "Francouzské bezpečnostní složky jsou kvůli hrozbě islámského terorismu neustále ve střehu. Smrtící antisemitismus je zde na vzestupu a velký podíl na tom mají místní muslimové."

Hrozí, že kvůli politice Unie změní svou podobu i města v Polsku, Chorvatsku a v dalších východoevropských zemích EU? V této souvislosti staví Cooper do kontrastu Itálii s nejmladším členem EU, Chorvatskem.

„Záhřebem, hlavním městem Chorvatska, byla radost se procházet. Bylo příjemné, přátelské, a především bezpečné. (...) Jak kontrastně působí chorvastský soused, Itálie, země, která dnes již na řadě míst nepůsobí vůbec italsky."

Jako příklad je v článku uvedena italská metropole Řím: „Náměstí svatého Petra pro mne v současné době představuje třetí největší chudinskou čtvrť na světě. Dobře organizované gangy si v přední části náměstí postavily počet provizorních stanů a před návštěvníky se řada z nich vydává za oficiální prodavače vstupenek do místní baziliky."

Turisté jsou zde vystaveni hrozbě krádeží a navzdory tomu, že přistěhovalci okupují lavičky i památné sochy, policie zůstává nečinná. Podobná scenérie se pak bohužel turistovi naskytne i v dalších italských městech.

Vincent Cooper poukazuje na pocity viny Italů vůči těmto přistěhovalcům, jež podle něj ještě umocňuje přístup současného papeže Františka, který ilegálním přistěhovalcům věřejně líbal nohy a sdílel s nimi solidaritu jako s obětmi. Podle Coopera tato nemístná dávka sentimentu má za následek pocity viny, které pak vedou k tomu, že se necháme zastrašit pouličními zločineckými gangy a nic proti nim neděláme.

S podobnou situací se můžeme setkat v řadě dalších evropských městech, a to je podle autora hlavní důvod, který motivuje Angelu Merkelovou a ostatní západoevropské politiky, k tomu, že se snaží sdílet své břímě s novými státy EU ze střední a východní Evropy.

„Politické třídy EU nemají ani v nejmenším úmysl respektovat demokratická přání občanů zastavit konec masové migrace do Evropy. Jejich jediným problémem je, kam tyto masy imigrantů umístit a Angela Merkelová se dívá východním a severním směrem." tvrdí Cooper.

Podle autora stojí dnes před novými členy EU zásadní rozhodnutí, zda se budou následovat dosavadní imigrantskou politiku západní Evropy,či nikoliv. Otázka, kterou by tyto země měly pokládat samy sobě, zní: Chceme, aby naše města vypadala stejně jako Malmö, Řím či Paříž?