Masivní příliv uprchlíků: Má evropská kultura šanci přežít?

V souvislosti s uprchlickou krizí i Německo začíná alokovat běžence do míst, o nichž by si to ještě před pár týdny málokdo dokázal představit. Deník Spiegel v této souvislosti upozorňuje na vstřícnost vůči migrantům, která je pro řadu Němců v současné době typická více než kde jinde.

„Jsou to lidé, kteří jsou odhodláni dělat správné věci a odčinit německé hříchy, které jsou staré sedmdesát let." je uvedeno v komentáři. Němci mají pocit, že ostatním národum něco stále dluží a snaží se ulevit svému kolektivnímu svědomí.

I tato dobrá vůle má však své limity. Podle Spieglu je většina těchto Němců ochotná se s uprchlíky dělit do doby, než se budou muset zříci části svého vlastního blahobytu a pohodlí.

Na druhou stranu mezi další skupinou Němců pochopitelně sílí z masového přílivu uprchlíků obavy. Na řadu pak přicházejí otázky, zda může současný, veskrze vstřícný vztah Němců k uprchlíkům přetrvat, stejně tak jako systém, který si snaží dávat záležet na jejich integraci do společnosti. Jaký počet imigrantů je udržitelný a co už je příliš? Objevuje se úzkost.

Uprchlické tábory poslední dobou praskají ve švech, například kemp v dolnosaském Frýdlantu hostí dvojnásobný počet lidí než mu původní kapacita dovoluje. Kempy se staví také ve velkých německých městech.

Politici se snaží situaci vyřešit. V poslední době se objevují návrhy na řešení situace (například nedávné oznámení guvernéra spolkové země Bavorska Horsta Seehofera, že Bavorsko by mělo otevřít dva „nasávací" tábory, které by měly hostit imigranty, které čeká navrácení). Jednoduché řešení však v dohlednu není.

Bruselská politika kvót ukazuje jak oproti jiným členům EU je Německo vůči imigrantům vstřícné. Německo sebe samo vidí jako velmi přátelskou a otevřenou zemi, ostatně i v samotné německé ústavě stojí, že „Politicky perzekuovaní lidé by měli mít právo na azyl."

První vlnu migrace zažilo německo během studené války. Přistěhovalci tehdy představovali důležitou pracovní sílu, která měla válkou zdevastovanému Německu dopomoci k ekonomickému zázraku. V této souvislosti se v Německu během padesátých a šedesátých let usídlily miliony Turků.

V roce 1973 se Německo rozhodlo příliv těchto dělníků zastavit. 2,6 milionu Turků tehdy začalo chtít zůstat a chtěli si přivézt své rodiny. Po znovusjednocení Německa začal počet žadatelů o azyl stoupat. Německá imigrační politika začala být měněna od roku 2005, kdy byl přijat zákon, který měl stále rostoucí počet přistěhovalců regulovat, opatření následujících let pak vedla ke snahám tyto cizince integrovat do společnosti.

Psali jsme: Do Evropy od ledna přišlo 224 tisíc migrantů Přestaňte vyšilovat kvůli uprchlíkům, říká člověk, od kterého byste to nečekali Uprchlíci žijí na hromadách odpadků. Nezvládáme to, přiznává Řecko Stovky uprchlíků v Česku? Evropa je na tom mnohem hůř  

V současné době počet žádostí o azyl, s nimiž se Německo musí vypořádat, rapidně roste. Německo, které trápí pokles porodnosti, je nyní ochotno je integrovat, ale 400 tisíc je 400 tisíc. Spolu s přibývajícími žádostmi o azyl rostou v Německu obavy, které se přelévají v xenofobii a podporu různých radikálních hnutí.

„Když si připomeneme tuto část německé historie, je klíčové porozumět, jak dalekou cestu země ušla od této doby v roce 2015. Je nebezpečné, že tato cesta bude znovu ztracena. V ohrožení jsou změny, které Německo prodělalo jak na kulturní, tak na osobní úrovni." upozorňuje Spiegel.

Otázkou je, kolik migrantů je Německo schopno pojmout, aniž by jej to ohrozilo na vlastní identitě. Dále je podle Spieglu třeba definovat limit, kolik je schůdné toho imigrantům obětovat, aniž by občané necítili ohrožení vlastních životních standardů. Stát by si měl také ujasnit, zda přistěhovalce bude do budoucna vnímat jako obohacení, či zátěž.