Itálie nerespektuje lidská práva uprchlíků, tvrdí Syřan (23) žijící v Belgii

"Opustil jsem Sýrii v dubnu 2011. Během demonstrací jsem viděl, jak policie zabíjí lidi, natočil jsem tedy nějaká videa a ta pak nahrál na Youtube. Někdo mě však při tom musel vidět a informovat bezpečnostní síly, protože jsem najednou dostal zákaz studia na všech syrských univerzitách." svěřil se Azzam týdennímu bulletinu Evropské rady pro uprchlíky a exulanty, ECRE.

Azzamův odchod nebyl ani zdaleka jednoduchým rozhodnutím, v Sýrii nechával rodinu, jíž kvůli jeho aktivitám hrozilo vážné nebezpečí. Do Belgie se mu podařilo dostat přes Egypt. Podle jeho slov byly začátky v nové zemi velmi těžké, neovládal totiž ani jeden z tamějších jazyků. Přístup místních si nicméně mladý Syřan pochvaluje:

"Belgičané mají se Syřany soucit. Skoro každý měsíc se zde pořádá nějaká konference o aktuálním dění v Sýrii a pravděpodobném dalším vývoji." uvedl, ale zároveň však dodal, že zpočátku, pravděpodobně kvůli neznalosti syrské situace, se belgičtí politici zdráhali Syřanům udělovat povolení k pobytu. Sám Azzam na rozhodnutí o udělení azylu čekal dlouhých devět měsíců.

Po příchodu do Belgie jej úřady umístily do pokoje s dalšími osmi lidmi. Azzam však měl s sebou své úspory, mobilní telefon i počítač: „Necítil jsem se zde bezpečně, proto jsem pokoj opustil již po šesti hodinách. Nikdo mi však neřekl, že, když centrum opustím, nedostanu od státu žádnou finanční podporu. Dnes už vím, že to byla chyba, ale nikdy jsem nebyl uprchlíkem, tak jak jsem mohl vědět, jak se věcí mají?"

Podle něj by měly být instrukce psány ve všech jazycích, aby byla jistota, že jim porozuměli všichni, a to bez výjimky. Jedním z nejtěžších úkolů pak pro Azzama bylo nalezení zaměstnání. Štěstí se na něj usmálo teprve před pár měsíci, když sehnal práci v jedné IT firmě, k níž mu dopomohla nově nabytá znalost holandštiny.

Před rokem se do Belgie podařilo dostat také jeho mladšímu bratrovi. Dvacetiletý mladík uprchl ze Sýrie poté, co zde byl dokonce třikrát zatčen. Jeho cesta do Evropy byla velmi komplikovaná, cestoval však přes Řecko a od doby, kdy mu ostatní země EU nevracejí běžence, může v Belgii zůstat.

Jejich další sourozenec zatím tolik štěstí neměl: „Můj starší bratr zrovna přijel do Belgie, dosud však nevíme, zda dostane povolení k pobytu, či se bude muset, v souladu s Dublinským systémem, vrátit do Itálie." Azzam v současné době dělá vše proto, aby svému bratrovi dopomohl k azylu a mohli tak zůstat spolu.

Psali jsme: V Sýrii nelze žít, válka potrvá roky, říkají uprchlíci na ostrově Kos Zas*aní přistěhovalci, kolik jich ještě chcete přijmout. Německá novinářka vyslovila razantní výzvu + VIDEO Krize, šílenství... Německo má vážný problém, zaplavují ho uprchlíci S uprchlíky zacházíte nedůstojně. Vídeň dostala pokárání od Amnesty International

Azzamova staršího bratra válka donutila opustit dvě malé děti a manželku. S rodinou se nejprve přestěhoval do Libye, poté do Egypta. Tam nicméně začali být Syřané po ustavení nového režimu tvrdě perzekuováni.

"Mnoho Syřanů bylo v Egyptě zavražděno. Například minulý týden místní taxikář zabil Syřana jenom proto, že nebyl schopen zaplatit celou výši vyměřené taxy. Syrské duše začínají být velmi levné."

Z těchto důvodů se Azzamův bratr rozhodl podniknout riskantní cestu do Evropy. Plavba do Itálie znamenala osm dní bez jídla a pití. „Bratr mi řekl, že před svýma očima viděl smrt. Nechtěl opustit své malé děti, ale válka ho to donutila udělat."

Podle jeho zkušeností Itálie nerespektuje lidská práva uprchlíků. Lidé si prý ani neumí představit jakým způsobem je zde s uprchlíky zacházeno. „Pokud má Belgie nějaký smysl pro lidskost, mého bratra zpět do Itálie nepošle."

Azzamovi rodiče s jeho o patnáct let starší sestrou nadále zůstávají v Egyptě, jejich syn je s nimi v každodenním kontaktu. Jejich situace je velmi komplikovaná.

"Snažíme se je dostat do Belgie, ale je to složité (...) nejjistější cestou jak se dostat do Evropy, je jet do Itálie, je to ale velmi nebezpečné. Nechci, aby kvůli mně mí blízcí umřeli. Ještě jsme pro ně nenašli žádnou bezpečnou loď. Má rodina neví co dělat, čekají až já a můj mladší bratr budeme schopni je pozvat do Belgie oficiální cestou."