Ostrý komentář: Volby v Řecku vyvolávají pochyby o demokracii v eurozóně

"Cílem projektu měnové unie bylo pouze usnadnit přeshraniční obchod a investice a posílit politické svazky v zájmu zabránění návratu minulých animozit. Cílem eura nebylo odstranit možnost, aby si lidé v jednotlivých zemích suverénně zvolili jakýkoli ekonomický systém, který chtějí," míní Sandbu.

Eurozóna si to ale vykládá jinak a z toho plyne tak silný tlak na omezeni řeckého sebeurčení. Sandbu to dokládá snahami o mikroekonomické řízení Řecka věřiteli, "nestoudnými intervencemi" evropských lídrů do řeckých parlamentních voleb v roce 2012 i 2015 a velkým úsilím vynaloženým na to, aby se Řekům zabránilo uspořádat v roce 2011 i letos referendum o ekonomickém programu.

Proč Evropa zastává tak pozoruhodně nedůtklivý postoj ke snaze nechat rozhodnout lidi? Odpověď je stejně tak evidentní jako znepokojivá: evropští vůdci se bojí, že lidé si zvolí špatně, píše komentátor.

Průzkumy veřejného mínění stejně jako výsledek letošního referenda jasně ukazují, že většina Řeků chce udržet euro a zároveň odmítá ekonomické reformy požadované věřitelskými institucemi jako podmínku finanční pomoci, o niž řecká vláda žádá, aby mohla splácet dluhy. Politická elita eurozóny ale chce stůj co stůj zabránit tomu, aby Řecko zůstalo v eurozóně a zároveň uskutečňovalo jinou politiku. "To by mělo každého demokrata znepokojovat," píše Sandbu.

Pokládá přitom za falešnou interpretaci, že Řekové se pokoušejí "navolit" si peníze jiných zemí, což by překračovalo hranice demokracie. Lídři eurozóny podle něj nejspíš věří, že k jejich modelu úsporné politiky výměnou za nové úvěry neexistuje alternativa.

Alternativa "euro s jinou politikou" by pro Řecko znamenala přinejhorším bankrot v rámci eurozóny, píše komentátor. A z pohledu obecné možnosti volby ekonomické politiky podle něj platí, že pokud si některá země vybere takovou, která růstu příliš nepřeje, musí se smířit s tím, že bude zaostávat.