Evropa musí uprchlíky přijmout, a tady je důvod, tvrdí exporadce

Barbaři prolomili brány. Evropa je zaplavena. Naše civilizace a prosperita jsou v ohrožení. Takhle nějak by se dala shrnout panika ohledně lidí žádajících o azyl, která zachvátila Evropu letos v létě. Legrain si myslí, že je to špatně. Namísto toho, aby Evropané tyto statečné, nebojácné příchozí vítali jako přínos, vidí v nich povětšinou jen hrozbu.

Poradce pak kritizuje současný stav v Evropě. Zármutek nad uprchlíky, již umírají během své cesty přes Středozemní moře, vystřídaly obavy z toho, jaký dopad budou mít ti, co do Evropy dorazí živí. Britský ministr zahraničí Philip Hammond varuje před migranty plenící francouzský přístav Calais ve snaze dostat se do Spojeného království přes Eurotunel: „Evropa se nemůže sama bránit, zachovat si svoji životní úroveň a sociální infrastrukturu, pokud bude muset pojmout miliony migrantů z Afriky." Nicolas Sarkozy – předchozí francouzský prezident – přirovnává příjezd migrantů k záplavám. Evropské krajně pravicové politické strany tvrdí, že je Evropa na kritickém bodě. Není možné popírat, že mnohem více zoufalých cizinců hledá v Evropě lepší život.

Od začátku roku až do července se pokusilo do Evropské unie bez povolení vstoupit zhruba 340 000 lidí v porovnání s 280 000 za celý minulý rok. V EU je ale 28 zemí s 508 miliony lidí, takže noví, nechtění příchozí činí jen 0,07 % populace, v davu o 1 500 lidech by byl pouze jeden migrant. Mnoho těchto uprchlíků pochází ze Sýrie, Afghánistánu a Eritrey, kde řádí Islámský stát, Taliban a Al-Káida, nebo brutální diktatura.

Největší krize od dob druhé světové

Úřad Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) odhaduje, že svět zažívá největší uprchlickou krizi od dob 2. světové války. Na světě čítá 59,5 milionů násilně odsunutých obyvatel, zahrnujících i 19,5 milionů uprchlíků (z nichž 14,4 milionů spadá pod UNHCR, zbylých 5,1 milionů jsou Palestinci), 1,8 milionů žadatelů o azyl a 38,2 milionů lidí přemístěných v rámci jejich vlastní země.

Legrain ale připomíná, že tato globální krize se dotýká hlavně zemí mimo prosperující Evropu. Šest ze sedmi uprchlíků se nachází v chudých zemích. Turecko se stará o 1,6 milionů lidí, více než 1,5 milionu je roztroušeno po Evropě. Libanon přijal 1,2 milionů – to je váce, než jeden uprchlík na čtyři obyvatele. Mezitím si Británie trhá vlasy kvůli zhruba třem tisícovkám lidí v Calais.

Počty lidí hledající v Evropě útočiště je také zanedbatelné v porovnání s miliony Evropanů, již byli přemístěni po 2. světové válce a dalšími miliony, kteří se přestěhovali po pádu komunismu a skončení válek v bývalé Jugoslávii v 90. letech. Jak rychle Evropané zapomínají, dodává Legrain.

Poradce si ale negativní dopad migrace uvědomuje. Více než polovina migrantů ze Středozemního moře se dostává nejprve do Řecka, které se samo potýká s krizí. Většina ale v Řecku zůstat nechce a tak využívá Schengenského prostoru k tomu, aby mohla volně cestovat mezi 26 zeměmi Evropské unie. Maďarsko, i když je většinou pouze přestupní stanice, buduje na hranici se Srbskem ostnaté ploty, aby migranty zastavilo. Druhou možností je cestovat z Libye přes moře do Itálie, což je delší a nebezpečnější možnost.

Za letošek zahynulo přes dva tisíce lidí ve snaze překonat zrádné vody Středozemního moře často na dost vratkých a přeplněných lodích pašeráků. Kromě Švédska se většina evropských zemí snaží delegovat toto břímě na ostatní státy. Oficiálně by měli žadatelé o azyl zůstat v první bezpečné zemi, do které dorazí. Jen pár jich ale chce doopravdy zůstat v krizí zmítaném Řecku, jenž je ani přijmout nechce, takže úřady přehlíží ty, co se rozhodnou zemi opustit, což na severu Evropy způsobuje negativní reakce.

Uprchlíci prý mohou být prospěšní

Německá kancléřka Merkelová pak tvrdí, že se nás uprchlická krize „dotkne mnohem více než Řecka a stability eura." Paradoxně ale Německo téměř zdvojnásobilo svoje kvóty na 800 000 uprchlíků. Za letošek Německo přijalo 260 000 lidí, z nichž většina bude odmítnuta. Politický úmysl je ale jasný: hranice mezi státy Evropy nebude možné bez společné azylové politiky udržet otevřené. Lídři EU se na popud Evropské komise rozhodli jednat a dohodli se na rozdělení 32 000 žadatelů o azyl, odmítla pouze Británie, Rakousko a Maďarsko. Slovensko přijme pouze dvě stovky a to s podmínkou, že půjde o křesťany. Legrain ale tvrdí, že na místo paniky by měla Evropa uprchlíky přivítat, protože mohou být jednotlivým zemím prospěšní.

Evropa potřebuje migranty, pokračuje ekonomický poradce. V Evropě lidí v produktivním věku ubývá, zatímco penzisté, které musí evropští pracující podporovat, enormně roste a poválečná populační exploze je na ústupu. Mladí, pracovití plátci daní z cizích zemí by vlili stárnoucím evropským ekonomikám novou krev do žil. Pomohli by rozmělnit veřejný dluh, což by populaci dále pomohlo. Mohou vykonávat zaměstnání, které se mladí aspirující Evropané zdráhají dělat, jako je sbírání ovoce nebo péče o postarší obyvatele. Mnoho z nich má cenné dovednosti, s nimiž se mohou uplatnit v nemocnicích, v inženýrství nebo ve výpočetní technice, jiní zase začnou podnikat.

Migrace je jako založit si byznys. Je to riskantní a aby se vyplatilo, je třeba do toho vložit srdce. A pro ty, kteří přijedou do nové země bez jakýchkoli kontaktů nebo dohodnutého zaměstnání, je tohle přirozený způsob, jak se pohnout kupředu. V neposlední řadě může odlišnost a dynamičnost nově příchozích stimulovat vznik pokrokových myšlenek, na kterých závisí osud evropského rozvoje.

Zoufalí a energičtí lidé do Evropy přicházet nepřestanou, takže namísto to, aby byli ponecháni v rukách nelítostných pašeráků způsobujících chaos a smrt na i uvnitř evropských hranic, měly by se otevřít bezpečné a legální cesty. Svoboda pohybu napříč Evropskou unií funguje pro její obyvatele dobře. Švédsko dovoluje společnostem na dva roky najímat pracovníky jakékoli kvalifikace z celého světa díky obnovitelným vízům. Evropa by měla nechat tu lidi pracovat, rekapituluje Legrain.