Co Evropě hrozí po pařížském teroru? Analytik promluvil, je to zlé

Páteční série koordinovaných krvavých útoků, jež připravila o život nejméně 129 lidí, zaktualizovala otázku, jak dlouho evropský liberalismus vydrží? Podle mnohých analytiků se teror v Paříži stane jedním ze smutných mezníků nejen v historii Francie, ale celé Evropy.

Již v průběhu posledních měsíců jsme se kvůli uprchlické krizi stali svědky stále častějšího volání po uzavření hranic, které se po 13. listopadu ještě zintenzivnilo. Na aktualitě nabyly také debaty týkající se zesílení role policie či větší angažovanosti západních zemí na šachovnici syrského konfliktu.

Řada odborníků a médií varuje před možností stále častějšího výskytu teroristických útoků. Státy začaly opevňovat své hranice a zpřísňovat kritéria pro udělení azylu. "Vláda bude sledovat komunikaci lidí mnohem důrazněji. Všude to přiživí vzestup nacionalistických politiků a poroste nedůvěra mezi muslimskými a nemuslimskými komunitami," vyjádřil své obavy v komentáři pro CNN politolog Fareed Zakaria.

V bezprostřední reakci na útoky Francie pojala řadu bezpečnostních opatření, zesílila protiteroristické akce v Sýrii, a dokonce poprvé v historii zaktivizovala 42. článek unijní smlouvy, který do primárního práva EU ukotvila Lisabonská smlouva a jenž zavazuje ostatní státy Unie poskytnout Francii pomoc.

Psali jsme: Vojensky Islámský stát neporazíme, varuje analytik Hrůzné a slepé zabíjení: Muslimská obec vyzvala mešity ve Francii k odsouzení teroru Ve Francii dokončili identifikaci všech 129 obětí teroru v Paříži Bezpečnostní výdaje ve Francii by měly být vyňaty z pravidel EU  

V této souvislosti některá média debatují nad tím, proč se Francie neuchýlila k aktivizaci 5. článku Severoatlantické smlouvy a předjímají sblížení Francie a Ruska a vzájemnou spolupráci na likvidaci islamistických pozic na Blízkém východě.

O možném spojení Západu s Ruskem v boji proti IS ve svém článku pro agenturu Reuters hovořil například expert bezpečnostní politiku Peter Apps a současně poukázal na velkou pravděpodobnost komplikací při hledání klíče na řešení uprchlické krize.

Kritici přijímání uprchlíků si nyní přicházejí na své a tvrdí, že došlo na jejich slova. Mezi ně patří mimo jiné slovenský premiér Rober Fico, který v rozhovoru pro televizi Markíza uvedl, že útoky potvrdily bezpečnostní rizika plynoucí z migrační krize.

Vrásky na čele představitelů EU, kteří svůj vstřícný postoj vůči běžencům zatím měnit nehodlají, nyní začala tvořit také nová euroskeptická polská vláda odmítající povinné kvóty.

Někteří analytici přitom předpovídají, že obavy z opakování pařížských útok povedou k uzavření hranic a povedou k rozkladu schengenského systému. Například podle slov politologa Petra Robejška pro Roklen24 pařížské útoky představují "faktický bankrot Schengenu".

Otázka ohledně postoje vůči uprchlíkům nicméně nevře pouze na mezivládní úrovni, ale také uvnitř jednotlivých členských států EU. Obavy o vlastní bezpečnost mohou eskalovat etnické tření, vést k radikalizaci společnosti a vzrůstu podpory extrémní pravice; Národní fronty ve Francii, UKIP v Británii či německé Pegidy.

Analýza americké globální zpravodajské společnosti Stratfor dále předvídá další propad popularity francouzského prezidenta Hollanda. Hovoří se o slábnutí pozice německé kancléřky Angely Merkelové.

A nemusíme zůstat pouze v Evropě; pařížský teror být vodou na mlýn republikánských kandidátů na prezidenta USA. Na změnu jejich rétoriky upozornil deník Time, který poukázal na to, že již během víkendu se republikáni předháněli v kritice Obamovy zahraniční politiky a volali po razantní akci proti IS.

Podle článku Petera Bakera a Erica Schmitta, který uveřejnil server New York Times, můžou nešťastné události ve Francii zburcovat Obamu, aby zintenzivnil boj proti Islámskému státu a přehodnotil hrozbu, kterou neklid v Sýrii a v Iráku pro svět přestavuje.

Ne všichni jsou však pesimističtí, například Nick Cohen ve svém komentáři pro britský Guargidan argumentuje, že evropská odpověď na teroristické útoky příliš intenzivní nebude a proměna evropských demokracií v policejní státy bezprostředně nehrozí.