Polky jezdí na Slovensko na potrat. Žena poskytla médiím otřesné svědectví

V autě se smrad z cigaret mísí se zápachem ostřikovače. Karolina vypráví, jak byla na potratu ještě před maturitou, Ola o svém chlapci, který trpí stihomamem. I já mluvím o svém klukovi: když jsem mu napsala, že jedeme na Slovensko namačkané a bez vzduchu, reagoval, že s vrahy se má zacházet jako s dobytkem.

Dokud jsem neotěhotněla, říkala jsem si nahlas, že "půjdu na potrat", abych se cítila silnější než zákon, který interrupce zakazuje. Ale když jsem otěhotněla, začala jsem se bát i vyslovit "potrat". Otěhotněla jsem na výročí nezávislosti Polska. Rodit jsem měla na Nanebevzetí Panny Marie.

Zákon mě má v hrsti. Jsem tělem, které je povinné rodit. Svobodu volby má žena jen před souloží, stoprocentní antikoncepcí je pouze panenství. Těhotné se od zločinců ve vězeních liší jen tím, že ženy utečou snadněji.

Dala jsem dohromady dvě tisícovky a zatelefonovala do slovenské nemocnice. Po mnoha dnech jsem řekla "potrat". Když jsem odložila sluchátko, měla jsem pocit, že jsem si dohodla návštěvu u zubaře.

Když se rozednívá, přijíždíme na Slovensko. Paneláky, obchody, špinavé domy jako v Polsku. Jen méně satelitních antén. Nemocnice vypadá moderně.

Na našem patře snad všichni mluví polsky. Je to tu prostorné a čisté, ale nepáchne dezinfekcí. Ola a já jsme na potratu poprvé. Ola je v pátém týdnu, já v sedmém. Sestřička vypadá jako má babička. Přinesla formuláře a posunky ukazuje, že je máme vyplnit a zaplatit. Karolina říká, že před osmi lety ji to stálo o tisícovku víc.

Za pár minut se vrací s účty: "Celková fakturovaná suma: 445 eur - 1950 zlotých". Potrat je "jednodenní gynekologie". Je to jeden z nejlacinějších zákroků. Míň se platí jen za odstranění panenské blány. Zúžení pochvy je o deset eur dražší, podvázání vaječníků o 110 eur dražší.

Sestřička mi podává čistý list a ukazuje vzor v plastové fólii. Mám opsat a podepsat, že mám bolesti a krvácím, přišla jsem si nechat odstranit zbytky plodu na vlastní riziko.

Lékař s šedivými vousy a červenými tvářemi připomíná Mikuláše v převleku za chirurga. Ptá se, zda si chci nechat vložit spirálu (nejlacinější je za 60 eur). Nemám na ni.

Sestřička mě volá na sál. Když přecházím práh, otáčí mě a vede ke křeslu. Ta citlivost mě uklidňuje, i když trvá jen čtyři kroky. Je slyšet šum přístrojů a cinkání nástrojů. Sedám si do křesla, mám se sesunout níž. Níž! Pánem je tu Mikuláš. To on vsune trubičku, která vakuově vyčistí dělohu. Veselý doktor je anesteziolog. Asistují dvě sestřičky. Všichni si nasadí masky a začíná se současně ze tří stran. Napojují mě na kapačku, na druhou ruku dostávám tlakoměr. Mikuláš stihl vsunout sondu a na obrazovce ověřuje, že jde o sedmý týden.

Při probouzení se cítím jako v dětství, než ucítím kapačku v rameni, modřinu na noze a pogumovanou tkaninu pod zadkem. Ola leží naproti. Jak dlouho to trvalo? "Maximálně 20 minut."

Nedívám se pod peřinu, protože se bojím. Dotýkám se podbřišku, kontroluji, zda nic neprasklo, neopuchlo. Za čtvrthodinku přichází babka, vytáhne kapačku a poklepe mě po ruce. Když odejde, nazdvihuji peřinu, roztahuji nohy a natahuji krk. Na pleně je jen pár bledých kapek. Bolí mě trochu břicho, ale usmívám se. Není mi dobře, ale není mi zle.

Po návratu ze Slovenska se učím mluvit o potratu bez šeptání. Každá dospělá Polka slyšela o potratu, anebo má vlastní zkušenost. Ty příběhy se spojují v nekonečné vyprávění milionů šeptajících hlasů.

Znám pět příběhů. Karoliny, která 15 minut po probrání z narkózy musela jít závějemi na zastávku. Tety, která si šetřila na ledničku, ale úspory dala za nelegální potrat ve vedlejším okresu. Kolegyně, která po nelegální interrupci krvácela a musela dát na pohotovosti 1000 zlotých, aby ji neudali policii. Její známé, kterou opustil partner s tím, že rodinu už má. Matky kolegy, kterému řekla, že šla na potrat, protože chtěla mít konečně habilitaci.

Znám i příběhy žen, které těhotenství nepřerušily, i když je nechtěly. Loni vyvolala rozruch matka z Kwidzynu, která zabila novorozence tím, že jím praštila o zeď a bila ho po hlavě. I matka ze Sokólky, která dítě zakopala. A matky, po kterých pátrá policie, protože novorozence zabalily do igelitky a pohodily v křoví, u kontejneru, v rybníku či kanalizaci.