EU před kolapsem? Profesor upozornil na závažné souvislosti

V úvodu komentáře profesor konstatuje, že pokud se většina anglických voličů v nadcházejícím referendu vysloví pro brexit, evropský projekt "stále těsnější unie" ztratí svou dynamiku. Evropská unie se bude potácet ve snahách ustát uprchlickou krizi a řadu dalších problémů. Její budoucnost se stane nejistou.

Jádro britského euroskepticismu se podle autora nachází v Anglii. Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP) je především anglickou stranou a touha po rozvolnění vztahů s EU charakterizuje také řadu anglických konzervativců. Oproti tomu, pro Skotsko, Wales i Severní Irsko je typický spíše proevropský postoj. Nebylo tomu tak vždy; když Británie do Evropského společenství v roce 1973 vstupovala, situace vypadala obráceně, a zatímco nejvíce proevropským regionem byla bohatá a konzervativní Anglie, pro skotské a velšské nacionalisty byl charakteristický rezervovanější postoj k Evropě.

V sedmdesátých letech levicoví politici a chudší voliči z méně prosperujících oblastí nahlíželi na Evropské společenství jako na kapitalistický projekt sestavený tak, aby sloužil zájmům velkých firem a politických elit. V osmdesátých letech to byla konzervativní Thatcherová, která podporovala plán jednotného evropského trhu. To se nicméně spolu s postupným přesouváním pravomocí do Bruselu začalo obracet; britští neoliberálové nyní nazírají na předpisy EU jako na nebezpečné překážky obchodních úspěchů, zatímco někdejší zarytí odpůrci – například ve Skotsku – považují zákony EU za ochranu před dravým globálním kapitalismem.

Ekonomické vysvětlení vzestupu anglického euroskepticismu nicméně není podle autora ani zdaleka dostačující. Při hledání příčin anglického odporu k EU je třeba se obrátit do nedávné historie. V posledních letech přispěly k obnovení anglického nacionalismu dva faktory. Prvním faktorem je růst skotského a velšského nacionalismu, který se politici snažili usměrňovat prostřednictvím různých výhod. To zapříčinilo, že si Angličané začali stěžovat, že jejich daně dotují skotskou sociální péči apod.

"Druhým faktorem se staly ambice evropských idealistů, kteří začali usilovat o to, aby se konečným zdrojem svrchovanosti stala "Evropa" a nikoliv národní stát. Zpočátku se zdálo, že se jedná pouze o rétoriku. Rétorika v kombinaci se zákony nicméně dala velkému počtu občanů EU možnost v Británii žít, pracovat i čerpat sociální dávky."  V Anglii se následně rozšířilo přesvědčení, že anglický parlament, vláda a voliči již nemají kontrolu nad svým vlastním územím.

Právě tyto dvě rostoucí anglické křivdy podle autora dovedly Davida Camerona v čele Konzervativní strany k vítězství ve všeobecných volbách. Jedním z hlavních témat jeho kampaně bylo znovu projednání podmínek britského členství v EU.

Británie přitom není ani zdaleka jedinou zemí, kterou v současnosti zmítá vlna nedůvěry vůči EU. Rostoucí euroskepticismus pohání vzestup populismu po celé Evropě a mnohdy v extrémnější formě než v Anglii. Zatím však pouze ve Velké Británii existuje reálná možnost, že EU v dohledné době skutečně opustí.

"Proč Anglie tento odvážný krok zvažuje, zatímco ostatní velké a asertivní národy, jako například Francouzi, nikoliv?" ptá se profesor. Částečně je to podle něj proto, že myšlenka sjednocené Evropy pasuje mnohem lépe k zemím jako je Francie, Německo či Itálie, jež jsou ze své přirozené podstaty kontinentální.

Psali jsme: Česko pryč z EU? V zahraničí se začalo debatovat o czexitu Facka Cameronovi: Vlivný starosta Londýna prosazuje odchod Británie z EU Cameron doporučil Britům zůstat v EU, referendum bude 23. června  

Autor upozorňuje na to, že například Francouzi mají tendence považovat celý projekt evropské integrace za jejich vlastní produkt. Historicky se přitom odkazují nejenom na Jeana Monneta a Roberta Schumana, ale i na Napoleona. 

Podstatný je také fakt, že zatímco v kontinentální Evropě vždy nejprve rozhodovaly elity a masy se nakonec podvolily, v Anglii tomu bylo obráceně. Jako příklad Tombs uvádí šíření osvícenských reforem po Evropě, sjednocení Německa a Itálie: "Učinili jsme Itálii, teď musíme vytvořit Italy." Nejinak tomu bylo i u vzniku evropské integrace. Pro Anglii je typický opačný přístup, který ukotvila již Magna charta libertatum – elity musí akceptovat vůli lidu. K referendu o členství Británie v EU tento ideál pasuje; lidé rozhodnou o osudu národa.

Další důvod je podle Tombse psychologický: „Evropská integrace je projekt založený na strachu. Strachu z válku, cizí dominance, občanského konfliktu, autoritářské vlády, z komunismu."

V současné době panuje u řady umírněných lidí v kontinentální Evropě strach z rozpadu EU. Anglie je v tomto velmi odlišná; nejméně polovina populace je ochotna o brexitu vážně uvažovat, konstatoval autor: "Základní důvod je zřejmý; Anglii se ve 20. století dotkly velké evropské katastrofy mnohem méně, od roku 1783 neprohrála velkou válku a její území nebylo dobyto od 1066." Řada malých národů, jako je Katalánsko, Skotsko či Wales vidí v EU garanta vlastních práv. V Anglii je to odlišné, mnoho lidí zde považuje EU za hlavní překážku vlastní politické autonomie.

Británie měla existenciální obavy pouze jednou, a to v poválečném období, kdy žalostně klepala u dveří EHS, domnívá se autor. Británie již nebyla velkou imperiální mocností, ekonomicky zaostávala a její představitelé se strachovali, aby se nestala pouze "větším Švédskem". Zdálo se, že se Británie potápí a Evropa je jediným záchranným člunem.

Většina z těchto obav se však již vypařila. Rychlejší tempo kontinentálního růstu se kvůli poválečné obnově a modernizaci zemědělství ukázalo být přechodným jevem. Od poloviny 80 let již Británie disponovala výkonnější ekonomikou než většina Evropy a v posledních několika letech se ji dařilo výrazně lépe než eurozóně.

Závěrem komentáře profesor shrnul, že v debatě o brexitu budou jeho zastánci apelovat na historii, samosprávu a světlejší budoucnost Británie. Frakce zastánců EU zase oživí obavy z úpadku, izolace a ekonomických ztrát. "To, že anglický nacionalismus je na vzestupu je jasné (...) Pokud se v příštích dnech či týdnech objeví efektivní lídři, brexit se stane reálnou možností."