Pakt EU s Tureckem? Odborník varuje před historickou chybou

Expert připomíná, že organizace Islámský stát od října 2015 dvakrát útočila v Istanbulu a jednou v Ankaře, přičemž zabila nejméně 120 lidí, zatímco Kurdská strana pracujících dvakrát udeřila v turecké metropoli Ankaře a usmrtila minimálně 65 osob. Çağaptay se domnívá, že způsob, jímž zareaguje EU na krizi, které Turecko čelí, může být klíčový nejen pro budoucnost země, ale též samotné Evropy.

Jedinou světlou stránkou je momentálně pro Turecko znovuotevření přístupových rozhovorů s EU, konstatuje politolog. Poukazuje, že ačkoliv Turecko a EU zahájily jednání o členství v roce 2005, proces přistoupení Ankary se brzy poté zastavil. Nedávno však turecko-evropské vazby znovu ožily, když Ankara a Brusel v prosinci 2015 otevřely novou kapitolu přístupových rozhovorů týkající se měnové politiky a počátkem tohoto měsíce obě strany dosáhly dohody ohledně plánu nakládání s běženci, doplňuje Çağaptay.  

"Je tomu tak z důvodu, že si Brusel uvědomil, jak potřebuje tureckou pomoc s uprchlickou krizí, která hrozí rozerváním švů EU," vysvětluje historik. Podotýká, že Turecko je frontový stát v uprchlické krizi a EU potřebuje jeho spolupráci. Rozhovory se tak údajně opět rozběhly a EU je připravena jednat s autoritářskou vládou tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, připomíná odborník.

Vzájemný prospěch

Turecko má dle Çağaptaye ovšem vlastní důvody, proč se vrátit na cestu k EU. V roce 2005, krátce poté, co přístupová jednání začala, Erdoganova vláda členství v EU upozadila, když rok 2005 prohlásila za "Rok Afriky" v zahraniční politice, čímž jasně odbyla Brusel a následně nasměrovala tureckou zahraniční politiku k Blízkému východu, konstatuje expert. Doplňuje, že jak se Turecko odvracelo od Evropy k Erdoganovu zahraničněpolitickému snu o napochodování na Blízký východ, kde se země stane během desetiletí regionální hvězdou, se od Evropy odkláněla také turecká veřejnost.  

Komentář v originálním znění si můžete přečíst zde.

Politolog odkazuje na průzkum veřejného mínění provedený společností German Marshall Fund (GMF), který ukázal, že zatímco v roce 2004 vstup země do EU podporovalo 74% Turků, v roce 2010 toto číslo kleslo na 38%. "A pak začalo u tureckého prahu kořenit arabské jaro a povzbudilo Ankaru, aby na sebe vzalo podporu protiasadovským rebelům v Sýrii usilujícím o odstranění Asadova režimu," dodává expert.

Odborník se domnívá, že bohužel pro Erdogana se na Blízkém východě nestane žádná země regionální mocností jen díky měkké síle. Turecké angažmá v syrské občanské válce bylo narušeno Íránem a Ruskem, dvěma státy disponujícími významnou tvrdou silou a prostředky, včetně spojenců a zbraní, které Turecko výrazně postrádá, deklaruje historik.

"Bohužel pro Turecko, Erdoganova vláda nepřehodnotila svůj pohled na blízkovýchodní aktivity," tvrdí Çağaptay. Uvádí však, že tak nepochybně učinila turecká veřejnost - průzkum GMF v roce 2011 ukázal, že podpora vstupu do EU se zvýšila na 48% a v roce 2014 již dosahovala 53%. "Turci říkají své vládě, aby směřovala do Evropy," míní expert.               

Také Erdogan zaujal k EU pozitivnější postoj, byť smlouvá, jak to jen jde, nastiňuje politolog. Připomíná, že Erdoganova Strana spravedlnosti a rozvoje od roku 2002 vítězí ve volbách na platformě ekonomického růstu. Zároveň zdůrazňuje, že EU, která čelí mnoha krizím, není v současnosti připravena Turecko plně přijmout.  

Čerstvé naděje

"Nicméně nedávno podepsaná dohoda vdechne více života do procesu Tureckého vstupu do EU," domnívá se Çağaptay s tím, že během nizozemského předsednictví EU v roce 2016 budou otevřeny nové přístupové kapitoly.

Politolog též uvádí, že při Erdoganově nemilosrdném potlačování demokratických pravidel a rovnováhy v Turecku, které dopadá na vše od médií po soudy, je členství v EU poslední kotvou zachování liberální demokracie v zemi. Za dobrou zprávu pak expert považuje to, že EU má po čase v Turecku alespoň měkkou sílu.  

EU by se měla dle Çağaptaye dostat k turecké občanské společnosti a budovat s ní mosty, zatímco bude spolupracovat s Erdoganem na dodržování nedávno schválené dohody o zamezení dalšího přílivu uprchlíků ze Sýrie přes Turecko do Evropy.

"Opustit nyní Turecko by bylo pro EU historickou chybou, jelikož by to dláždilo cestu ke smrti turecké demokracie," deklaruje odborník. Vysvětluje, že nedemokratické Turecko by pak do Evropy vyváželo jen více nestability a více syrských uprchlíků.

EuroZprávy.cz se snaží svým čtenářům nabídnout pohled na události ze široké perspektivy. Našim cílem je nestranné zpravodajství, proto hledáme názory napříč politickým spektrem. Děkujeme za pochopení.