Co všechno je v EU špatně? Chceme slyšet pravdu, zlobí se novinář

„Dobré zprávy, žádné zprávy"

Podle Merritta je hlavním problémem ve vztahu Evropské komise s veřejností fakt, že „věří jen v dobré zprávy. Jejich zcestné myšlení je, že když budou prohlašovat jen to, co považují za nejlepší vlastnosti EU, můžou tak zvrátit rostoucí ponurý euroskeptismus."

„To je špatně – a nejen kvůli tomu, že to zcela evidentně nefunguje. Je to špatně, protože jak všichni vědí, dobré zprávy nejsou žádné zprávy. Příběhy o drobnostech v regulacích EU a pozitivním přínosu pro ekonomiku mohou zajímat malou skupinu specialistů, ale pro nás ostatní to je jen bruselská byrokracie," varuje Merritt.

„Zato špatné zprávy jsou vodou na mlýn pro novináře, a to nejen ty, kteří pracují v institucích EU. Mluvení o slabinách EU lidem říká, proč je další integrace nezbytně nutná. Všichni víme, že Brusel je často viněn z chyb národních vlád. Zdůrazňování těchto špatných zpráv by ukázalo, kdo ve skutečnosti zaváhal."

Co je v EU špatně?

Merritt následně vyjmenovává některé z nedostatků, které Evropu sužují, ale o kterých by se podle něj mělo mluvit, aby je následně EU mohla řešit.

Jedním z nich je například podcenění digitální revoluce, která znamená, že je potřeba velké množství vzdělaných lidí na vysoké technické pozice. Těch je ale nedostatek a podle analytiků v německé organizaci GIZ bude v roce 2050 v Evropě 50 milionů neobsazených technických pozic.

Merritt také zdůrazňuje, že důležité je i vzdělání a EU by měla pokračovat v podpoře svého oblíbeného programu Erasmus. S tím také podle něj souvisí i varování obchodní společnosti Accenture, podle které v roce 2023 Čína Evropu předběhne v oblasti technologické inovace.

Problém s daněmi i energetikou

Další problémy podle Merritta leží například v oblastech energetiky a zdanění. „Do dvaceti let budou Američané za energii platit o 40 % méně než Evropané; Číňané pak asi polovinu z toho. Průmyslové problémy jsou značně znepokojivé, ale Brusel se opět spokojil s vedením debaty o ‚energetické unii' v technickém jazyce, kterému veřejnost nemůže rozumět," podotýká.

„Co se daní týče, národní vlády trvají na tom, že tohle je oblast, do které EU prostě zasahovat nemůže. Takže když Komise přijde s výzkumem, který ukazuje, že posun zdanění z práce na spotřebu by vytvořil 1,7 milionů pracovních míst a zvedl produkci o 65 miliard euro, nikdo neposlouchá."

„Ale problematika vytváření nových pracovních míst pro mladé lidi je tak naléhavé, že by se Komise opravdu měla neustále zabývat postupy, které uvalují téměř polovinu veškerého zdanění na zaměstnance a zaměstnavatele, asi třetinu na spotřebu, kde máme všichni svobodu volby, a méně než pětinu na kapitál," vysvětluje Merritt.

Na závěr shrnuje, že o všech těchto problémech je třeba se bavit bez ohledu na to, jak nepříjemné téma to je pro národní politiky. „Tak ať z Bruselu slyšíme více špatných zpráv!" dodává.