Rozchod EU s Británií: Modely, jak by mohl vypadat nový vztah

Výsledky čtvrtečního referenda vyvolávají otázky, jak by mohly vztahy této země se zbytkem evropského bloku vypadat poté, co přestane být členem EU. Odborníci, které oslovila agentura DPA, poukazují na současné modely spolupráce Unie a různých zemí.

Norsko a EU

Norsko se prostřednictvím dohody začlenilo do Evropského hospodářského prostoru (EHP) s volným pohybem osob, zboží, služeb a kapitálu. Jako člen takového prostoru je úzce navázáno na Unii, což přináší výhody, ale i nevýhody.

Podmínkou je dodržování všech svobod pohybu. Norové navíc musí přispívat v současnosti 338 milionů eur ročně na rozvoj chudších zemí EU. Zároveň nemá právo hlasovat v orgánech EU a nemůže tak ovlivňovat nadnárodní legislativu, kterou se ale musí řídit.

Švýcarský model

Švýcarské vztahy s Evropskou unií upravuje asi 120 samostatných dohod. Alpská země má například přímý přístup k několika důležitým sektorům vnitřního trhu EU, včetně sektoru finančních služeb, patří i do Evropského výzkumného prostor.

Musí ale dodržovat mnohá pravidla a poskytovat finanční příspěvky. Platí i za projekty s cílem "snížit ekonomické a sociální rozdíly v rozšířené EU". Není ale jasné, zda vůbec Unie na podobné podmínky přistoupí, dohoda se Švýcarskem je totiž velmi složitá.

Dohoda s Kanadou

Kanada má s Evropskou unií uzavřenu dohodu o volném obchodě, která je obsáhlejší, než kterákoli jiná smlouva stejného druhu. Neupravuje ale pro Británii významnou oblast služeb, proto podle expertů není příliš vhodná.

Obchod podle pravidel WTO

Pokud by se Británie s Unií na žádném zvláštním modelu spolupráce nedohodla, vzájemný obchod by se řídil pravidly Světové obchodní organizace (WTO). Přístup na vnitřní trh EU by měla v takovém případě omezený, což by bylo zřejmě katastrofou pro britskou ekonomiku.

Vystoupení podle Lisabonské smlouvy

Kroky, které mají po schválení odchodu některé země z EU následovat, jsou alespoň v hrubých rysech načrtnuty v tzv. Lisabonské smlouvě z roku 2009.

Británie bude muset nejdříve oznámit svůj záměr vystoupit z Unie ostatním členem na základě článku č. 50 této smlouvy Evropské radě. S ohledem na její pokyny EU sjedná a uzavře s Británií dohodu o podmínkách jeho vystoupení, s přihlédnutím k rámci jeho budoucích vztahů s Unií.

Výslednou dohodu musí odsouhlasit kvalifikovanou většinou zbylé členské státy i Evropský parlament. V případě, že by jednání byla bezvýsledná i dva roky od oznámení záměru z EU vystoupit a nebudou prodloužena, Británie přestane být členem automaticky.