Osmiletou dívku stokrát znásilnili, další prodávali bojovníkům, za 6 dolarů. Jezídky popisují krutosti IS

Berfin bylo 14 let, když bojovníci IS přepadli její vesnici. Většinu mužů zabili, mladé dívky oddělili od vdaných žen, a udělali z nich sexuální otrokyně. „Bojovníci nás zavřeli v prázdném domě v nějaké obci. Bylo nás devět mladých dívek. Večer přišli bojovníci, jeden z nich napsal naše jména na kousky papíru a hodil je do mísy. Každý si vytáhl jeden papír a dívka, jejíž jméno bylo na papíře, byla jeho," vzpomíná dívka.

Muž, který si vylosoval ji, měl 53 let a dlouhý šedý plnovous. „Vzal mě do svého domu a řekl, že se mám umýt. Když jsem se bránila, nožem mi rozřezal oblečení a strčil mě do sprchy. Pak mě vzal do pokoje, kde byl nootebok a na něm běžel pornofilm. Přivázal mě k posteli a znásilnil," uvedla Berfin, které je dnes 16 let. A to měl být pouze začátek.

IS dívku držel 9 měsíců, v té době byla znásilňována afghánskými, syrskými a britskými bojovníky IS, její "pán" ji prodával, jednou dokonce jen za 6 dolarů. Loni v dubnu byla ze spárů džihádistů vysvobozena, nyní žije v jižním Německu. Spolu s ní žije asi 30 jezídských žen a dětí, kteří utekli od IS. Všichni jsou součástí jedinečného humanitárního projektu.

Čistě humanitární projekt

V říjnu 2014, tedy dva měsíce poté, co IS napadl region Sindžár v Iráku, zmasakroval tamní jezídské muže a asi 7000 žen vzal do zajetí, rozhodla spolková země Bádensko-Württembersko, že přivede 1000 jezídských žen a děti, které unikly zajetí do Německa na speciální víza, aby mohly dostat bezplatné léčení. Rozpočet tohoto programu byl stanoven na 95 milionů eur.

Jan Kizilhan, expert na transkulturní psychiatrii a traumatologii kurdského původu, se domnívá, že by některé ženy těžká traumata nepřežily, pokud by se do Německa nedostaly. Ženy a děti jsou umístěny ve 22 obcích a městech. V zájmu jejich bezpečí jsou místa jejich pobytu tajná. Podle šéfa projektu Michael Bluma šlo o čistě humanitární rozhodnutí. Důvodem prý je poskytnout těmto lidem šanci na „vybudování nové budoucnosti".

Nejprve jsem si myslel, že to nemůže být pravda

Kizilhan už mluvil s 1403 ženami a dívkami. Když slyšel první příběh, myslel si prý, že to nemůže být pravda. Pak ale vyslechl další podobné. „Nejmladší dívka, kterou jsem vyslechl, měla osm let. Nejprve viděla, jak byli její otec a dědeček provedeni, pak byla nejméně stokrát znásilněna, pětkrát nebo šestkrát denně, celých 14 měsíců. Několikrát byla prodána," popisuje.

Při určování toho, kdo bude převezen do Německa, hrají roli dva faktory – závažnost psychického a fyzického traumatu a to, jakou šanci mají, že jim léčba pomůže. U starších žen je obtížnější budovat nový život bez příbuzných, vybírány jsou tak zejména dívky kolem 20 let. Psychiatr přiznává., že rozhodnutí je obtížné, protože ty, které neschválí se v uprchlických táborech pomoci nedočkají.

Život žen a dětí v Německu se točí kolem výuky jazyka a jednoduchých činností, děti chodí do školy. „Tyto ženy trpí nočními můrami, vrací se jim vzpomínky a mají záchvaty paniky. Mají strach z lidí, nikomu nevěří. Některé mají strach jít ven, mnohé trpí psychosomatickou bolestí. Opravdu jim musíme dát čas, aby se nejprve usadily," vysvětluje lékař.

Mistní protestovali, teď ale pomáhají

Helmut Muller, starosta jedné z vesnic, kde jezídky žijí, říká, že sehnat uprchlicím přístřeší bylo náročné. Původně očekával, že přijdou jen ženy, nakonec ale přicházely i celé rodiny, nejčastěji matky s dětmi. „Nejprve se objevily protesty místních, ale teď jim sousedé nosí čokoládu a obchodníci nabízí práci. Tyto ženy pocházejí ze zcela odlišné kultury, ale i z jiné doby. Věci, které jsou pro nás normální, jako jízdní kola a klíče, neznají. Musíme jim vysvětlovat hodně, ale mluví jen kurdsky," vysvětluje.

Dvě turecké Kurdky, které žijí v okolí se už nabídly, že budou působit jako tlumočnice. Beritan Demirová (34) bývala zdravotní sestra, teď působí jako překladatelka. Jejím hlavním úkolem je doprovázet ženy na návštěvách u lékaře.

„Když Daeš napadlo moji vesnici, vzali mě i ostatní dívky do autobusu. Jejich nohy byly potřísněné krví a páchli. Díévky si vyfotili a říkali, že si pro ně přijdou. Jede hodně velká bojovník s velkým černým plnovousem přišel ke mně a řekl, že jsem krásná, vyfotil si mě a řekl mi, že jsem jeho. Tolik jsem se bála," vzpomíná další jezídka Rana. Že byla znásilněna sice přímo neřekla, tlumočnice se ale domnívá, že tento osud potkal všechny dívky z autobusu. „Je pro ně těžké říct to nahlas. Stydí se. Místo znásilnit používají slovo vdát se," vysvětluje tlumočnice.

Ženám komplikují situaci 800 let stará pravidla

To, co se jim stalo, dívky často neřeknou ani vlastní rodině. Když se jich na to rodina zeptá, zapírají. „Čistota a rodinná často jsou v kultuře jezídů velmi důležité. Když má jezídská žena styk s nejezídským mužem, je vyloučena z komunity. Ať už to byl dobrovolný styk nebo ne. Toto 800 let staré pravidlo komplikuje těmto ženám situaci," vysvětluje psychiatr. Mnohé ženy proto prý raději volí sebevraždu.

Najdou se i tací, kteří projekt kritizují. Ti tvrdí, že by Německo mělo poslat peníze do Sýrie a Iráku, aby mohyl být ženy léčeny tam. Jenže podle na místě je podle koordinátora projektu nedostatek psychiatrů, ani místo, kde by se ženy mohly léčit. Blume sice přiznává, že je tato snaha idealistická, přesto prý již byly zaznamenány kladné výsledky.