Španělská inkvizice? Čarodějnice neupalovali. Má to ale háček

Španělská inkvizice je považována za jednu z nejkrutějších v křesťanské Evropě a vyvolává domněnku zvrácenosti katolické církve. Bylo tomu tak skutečně? Jaké nástroje při výslechu používala, a kdo byl jejími oběťmi?

Půdu pro masivnější rozšíření instituce inkvizice připravili již v osmém století Arabové, kteří území dnešního Španělska dobyli. Dlouhá nadvláda a míšení původních a arabských obyvatel bylo formálně ukončeno ke konci 15. století. Tehdy se spojením Aragonského a Kastilského království začalo rodit moderní Španělsko. Původní relativní soulad tří odlišných kultur – židovské, arabské a křesťanské, měl vzít za své. Manželský pár, který za sjednocením Španělska stál, Isabela Kastilská a Ferdinand II. Aragonský, započal s masivním vyháněním Židů a násilnou konverzí vyznavačů islámu.

Čelní představitelé inkvizice byli "bývalí" Židé

Protižidovské nálady však byly ve Španělsku patrné již ve 13. století. Židé byli tehdy donuceni viditelně se označit žlutým pruhem na svých oděvech. Ke konci století dochází také k prvním pogromům na Židy, zejména v oblasti dnešní Sevilly na jihu země. Antisemitismus, který zemi postupně zachvátil, nebyl pouze náboženský, ale také sociální.

Většinu prestižních profesí, jako jsou bankéři nebo správcové majetku, totiž patřili právě jenom Židům. Degradace židovského obyvatelstva pokračovala v již zmíněném 15. století, kdy Židé nemohli vykonávat některá povolání (lékař či kupec), nosit zbraň, získávat šlechtický titul či zaměstnávat křesťany. Postupně se tato opatření začala vztahovat i na příslušníky arabských národů. Mnozí z nich tak raději zvolili cestu konverze ke křesťanství.

Je zajímavostí, že jedním z prvních velkoinkvizitorů byl Tomáš Torquemada, židovský konvertita. Někteří samozřejmě konvertovali jen „naoko“. Paradoxně tato konverze „naoko“ se stala trnem v oku skutečným konvertitům, který nově přijaté křesťanství brali vážně a věřili mu. Z této vrstvy se ostatně vyvinula tehdejší španělská inkvizice.

V roce 1492 byl ve Španělsku vydán edikt, který Židům nařizoval přijmout křesťanství. Pokud by tak neučinili, museli by odejít ze země. Tehdy opustilo zemi téměř 400 tisíc Židů. Iniciátorem opatření byl zejména král Ferdinand II. Aragonský, který stál za zřízením inkvizice. Jedním z motivů krále je dle historiků centralistická snaha – konsolidovat svou říši a upevnit nad ní svou kontrolu.

Inkvizice zasáhla i Araby, 300 tisíc jich muselo odejít

Zakládajícím dokumentem španělské inkvizice je „Sentencia statuto“ z roku 1449, který zakazuje i pokřtěným Židům jisté úřady v církvi a ve státním aparátu. Zřízení inkvizičního tribunálu odsouhlasil na základě buly papež Sixtus IV v roce 1478. Prvními inkvizitory se staly dominikáni Miguel de Morilio a Juan Ruiz de Medina, jejich pravomoci však sahaly pouze nad pokřtěné jedince. Prvním generálním inkvizitorem se stal již výše jmenovaný Tomáš de Torquemada, odvolávací instancí byla tzv. Suprema.

Tvrdost inkvizice byla nejvíce patrná v Barceloně, Zaragoze či Valencii. Stěžují si na ní nejvlivnější a nejmajetnější konvertité, na což reagoval i sám papež. Ten vydal bulu, která inkvizici jako instituci odsuzuje. Právě jmenování konvertity Torquemady však nevoli Říma odstranilo.

„Šéf inkvizice“ spolu se svými spolupracovníky sestavil jakýsi kodex španělské inkvizice o 28 bodech. A jak to vypadalo s muslimskou menšinou? Postupně ubývalo vyznavačů islámu na Iberském poloostrově, na počátku 17. století navíc došlo k vyhnání 300 tisíc Arabů. Inkviziční kodex se samozřejmě týkal i arabských konvertitů.

Trestáni byli homosexuálové a protestantské větve křesťanství

Představitelem španělské inkvizice byl velkoinkvizitor, který je zároveň členem odvolací Supremy. Inkvizice byla zcela autonomní institucí jak v Kastilii, tak Aragonii. Odpovědnost jednotlivých inkvizitorů byla vůči velkoinkvizitorovi a členům tzv. inkviziční rady, formálně na celou mašinerii dohlížel španělský panovník, nejednalo se tedy o čistě církevní instituci, jako spíše o státní. Heretici byli ostatně vydáni až světské autoritě k potrestání.

Inkvizice v jednotlivé provincii sestávala ze dvou inkvizitorů, přísedícího, soudního zřízence a žalobce, součástí byli i služebníci instituce. Inkvizice měla i vlastní strážní složky, které sloužily i jako jednotky udavačské. Často se tak stávalo, že jednotlivá udání přicházela z pomsty, často dokonce ze strany královského dvora. Zajímavostí je, že členství v této stráži bylo považováno za velmi významnou činnost.

Jedním z hlavních nástrojů inkvizice byla tortura, tedy mučení. Ve Španělsku byla při tortuře povinná i přítomnost lékaře, který kontroloval stav vyslýchaného. Dle historiků však Španělsko nevynikalo v této praktice, dokonce prý nevznikaly ani specializované mučírny. Hlavní oblastí, ve které inkvizice působila, byly otázky odpadlictví od víry a zajištění její jednoty.

Mezi delikty, které inkvizice šetřila, však patřila i homosexualita či bigamie. Trestem mohlo být v krajním případě upálení na hranici, které bylo jako jiné tresty vykonáváno veřejně – „autodafé“. Autodafé (doslova "akt víry") bylo velmi často praktikováno zejména v prvních letech fungování inkvizice, často se však obešla bez obětí na životech. Kromě konvertitů byli později trestáni i vyznavači jiných větví křesťanství – rané protestantské větve, inkvizice se stavěla negativně i vůči vlně osvícenství v 18. století.

Čarodějnice Španělé neupalovali

Málokdo ví, že španělská inkvizice nevynikala v pronásledování čarodějnic, většinou byly osoby nařčené z čarodějnictví propuštěny. Kolik životů padlo za oběť inkvizičnímu řádění, je těžké odhadnout, většina dokumentů byla zničena při vpádu Napoleona do Španělska na přelomu 18. a 19. století. Odhady nicméně hovoří o zhruba 10 tisících obětech.

Pro ilustraci si uveďme statistiku o portugalské inkvizici. Ta během dvě stě let vedla kolem 30 tisíc procesů, usmrtila 1 175 osob. Organizace inkvizice byla na tehdejší dobu velice efektivní, což potvrzuje i historik Henry Charles Lee. „Organizace inkvizice byla stejně jednoduchá jako účelná. Nechtěla udivovat okolí svou vnější okázalostí, ale ochromit je terorem,“ píše historik.

Papež Inocence VIII. se stejně jako předchůdce Sixtus IV. snažil o zmírnění jednání inkvizice, vydal dokonce dvě buly, které žádají větší milosrdenství s odpadlíky. Od 16. století mohl papež zasahovat do rozhodnutí odvolací Supremy. Později Bourbonská dynastie vliv papeže omezila.

Reformou prošla inkviziční struktura v 18. století. Na čelní místa instituce se dostávali podprůměrní lidé a význam inkvizice postupně začne klesat. Smrtelnou ránu španělské inkvizici udělila napoleonská vojska. Na krátko ji pak obnovil král Ferdinand VII, po šesti letech ji však musel nátlakem společnosti zrušit.

Želenou pannu používala německá inkvizice

Dekret, který nařizuje úplné zrušení inkvizice, byl vydán až v roce 1834. Španělská inkvizice, ač je považována za jednu z nejkrutějších, byla v porovnání s inkvizicemi v jiných zemích relativně mírná – mučící železná panna nebo drcení prstů se při výsleších využívalo ne ve Španělsku (to využívalo například vodní mučení), ale v Německu a Anglii. Navíc šlo spíše o mocenský nástroj státu, než nástroj zfanatizované církve.

Související

Korán

Česko je pro ateisty rájem. V jiných zemích mají naopak velké potíže

Ač to v českém kulturním prostředí, které je převážně ateistické, zní komicky, tak v některých regionech světa nejsou výjimkou případy diskriminace lidí bez vyznání. Jedná se zpravidla o fenomén muslimských zemí, tedy Afriky a Asie. Perzekuce a pronásledování se navíc nevyhýbají ani humanistům.
Ilustrační foto

Templáři na mučidlech. Co se dělo při pádu legendárního řádu?

Příběh templářského řádu oprávněně fascinuje dodnes. Od několika zbožných rytířů, kteří chtěli ochraňovat poutníky do Svaté země, přes fanatické bojovníky proti muslimům po nejbohatší organizaci středověku. Takovým vývojem se může pochlubit jen málokterá organizace v historie. Neméně šokujíc jako jejich vzestup, byl i příběh jejich pádu.

Více souvisejících

inkvizice křesťanství Španělsko židé islám arab Církev mučení vězňů

Aktuálně se děje

před 21 minutami

před 43 minutami

před 1 hodinou

Nigel Farage před volbami

Farage: Pokud vyhraje Harrisová, měla by omilostnit Trumpa

Nigel Farage, lídr britské krajně pravicové strany Reform UK, vyzval bývalého amerického prezidenta Donalda Trumpa, aby v případě porážky v nadcházejících prezidentských volbách proti demokratické kandidátce Kamale Harrisové výsledek přijal.

před 1 hodinou

před 2 hodinami

před 2 hodinami

Televizní duel Harrisové a Trumpa.

Změna klimatu i vztah k Číně. Voliči rozhodují o budoucnosti USA i celého Západu

Americké prezidentské volby, naplánované na 5. listopadu 2024, jsou předmětem celosvětové pozornosti, neboť přinášejí zásadní otázky o směru, kterým se Spojené státy vydají. Letos proti sobě stojí demokratická kandidátka, viceprezidentka Kamala Harrisová, a republikánský exprezident Donald Trump. Výsledek těchto voleb může zásadně ovlivnit nejen americkou domácí politiku, ale také postavení USA ve světě. 

před 3 hodinami

Ukrajinští vojáci brání svou zemi před ruskými agresory.

Ukrajinská armáda se poprvé střetla se severokorejskými vojáky

Ukrajinský ministr obrany Rustem Umerov oznámil, že ozbrojené síly jeho země poprvé narazily na severokorejské vojáky, kteří byli údajně vysláni na pomoc Rusku. V rozhovoru pro jihokorejskou veřejnoprávní stanici KBS uvedl, že mezi ukrajinskými a severokorejskými jednotkami došlo k „malému střetnutí,“ aniž by specifikoval přesné místo či čas incidentu.

před 3 hodinami

Jean-Claude Juncker

Juncker: Pokud vyhraje Trump, Evropa musí ukázat sílu

Bývalý předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker vyzval Evropskou unii, aby zaujala sebevědomý postoj ve vztazích se Spojenými státy, bez ohledu na to, kdo zvítězí v nadcházejících prezidentských volbách v USA. Juncker varoval EU, aby při jednáních „nepůsobila ustrašeně.“

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

před 4 hodinami

Ilustrační foto

Volby v USA: První obec sečetla výsledky. Trump i Harrisová mají tři hlasy

V malé obci Dixville Notch v americkém státě New Hampshire se v úterý ráno rozběhly prezidentské volby ve Spojených státech. Prvních šest registrovaných voličů odevzdalo své hlasy hned po otevření volební místnosti o půlnoci místního času (06:00 SEČ), přičemž současní kandidáti Kamala Harrisová a Donald Trump si shodně rozdělili po třech hlasech. Uvedl to server CNN.

před 5 hodinami

před 5 hodinami

před 6 hodinami

Volby v USA

Volby v USA startují. Harrisová může být první prezidentkou

Občané Spojených států amerických se v úterý po čtyřech letech vydávají k volebním urnám, aby rozhodli, kdo bude jejich příštím prezidentem. Ve vypjatém boji o Bílý dům stojí proti sobě kandidátka Demokratické strany Kamala Harrisová a bývalý prezident Donald Trump, který se pokouší o návrat. Průzkumy předpovídají těsný výsledek, který jen zdůrazňuje napjatou atmosféru letošních voleb.

před 7 hodinami

včera

včera

včera

Úřad práce, ilustrační fotografie.

Úřad práce ruší desítky poboček. Zaměstnanci ale ohroženi nejsou

Úřad práce pokročil s transformací, která odstartovala již vloni a jejímž cílem je postupná přeměna úřadu na moderní, efektivně fungující a proklientsky zaměřenou organizaci, která pomáhá lidem najít novou práci, vydělávat víc peněz a řešit těžké situace. V rámci takzvané racionalizace pobočkové sítě dojde ke zrušení desítek menších pracovišť. Propouštění se však neplánuje. Úřad o tom informoval v tiskové zprávě. 

včera

Můžeme brát Trumpa vážně? Kontrast s Harrisovou je nebývale silný, analyzuje expert Smith volby v USA

Zanedlouho bude jasné, kdo z dvojice Kamala Harrisová a Donald Trump obsadí místo v Oválné pracovně Bílého domu. Docent Jeffrey Alan Smith z Katedry anglistiky a amerikanistiky brněnské Masarykovy univerzity pro EuroZprávy.cz vylíčil, jak se liší kampaně obou kandidátů – a co jejich zvolení může (nejen) pro USA znamenat. 

Zdroj: Jakub Jurek

Další zprávy