Česko dělí jedny volby od konce liberální demokracie, píše Financial Times

Deník na úvod připomíná prohlášení prezidenta Miloše Zemana, podle kterého „je tu příliš mnoho novinářů, měli by být likvidováni“. Tato slova pronesl při nedávném setkání s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. „Navzdory této proruské a k faux pas náchylné hlavě státu se Česká republika v posledních letech z větší části držela mimo zájem mezinárodních médií,“ píše server.

„V oblasti, kde titulky bývají vytvářeny vůdci s autoritativními aspiracemi, například Viktorem Orbánem v Maďarsku Jarosławem Kaczyńskim v Polsku, je to bezpochyby dobrá věc. Mimo záři reflektorů je ale česká politika je čím dál zajímavější, a to nejen kvůli skotačení Zemana. Pokud mají průzkumy veřejného mínění pravdu, parlamentní volby, které se budou konat 20. a 21. října dostanou Andreje Babiše, odcházejícího ministr financí, do nejvyšší výkonné funkce,“ uvádí FT.

Server připomíná, že Babiš je jedním z nejbohatších podnikatelů v Česku a že se do popředí dostal v roce 2012, kdy založil vlastní hnutí – Akce nespokojených občanů ANO. Pak před parlamentními volbami v roce 2013 koupil mediální společnost Mafra vydávající nejčtenější deníky Mladá fronta DNES a Lidové noviny. „ANO získalo ve volbách 2013 druhé místo s 18,7 procenty a pan Babiš se připojil ke koaličnímu kabinetu s sociálními demokraty a lidovci,“ shrnuje FT.

„Přestože nákup dvou novin byla červená vlajka, až letos si Češi uvědomili skutečný střet zájmů, který to představuje. Na počátku května unikla řada nahrávek, které zachycují Babiše v rozhovoru s reportérem Mladé fronty Dnes, kterému dává pokyny, jak psát o údajných případech korupce, které jsou předmětem šetření,“ vysvětluje FT.

„Stejně jako Donald Trump v USA a Silvio Berlusconi v Itálii, i Babiš využil svého úspěchu v podnikání jako klíčové součástí svého politického dojmu. A v České republice, kde - na rozdíl od Polska a Maďarska - nacionalistická rétorika rezonuje jen zřídka (v každém případě sám Babiš je slovenského původu a hovoří česky s těžkým přízvukem), se ANO vyhýbá ideologickým závazkům, které často pronáší pravicoví populisté, a ve prospěch vágního technokratického manažerismu slibuje, že „opraví věci“ a „dosáhne výsledků“. Babišova politika jako ministra financí se zaměřila na zavedení elektronické evidence tržeb o prodeji zboží a služeb, která měla zakročit proti drobným daňovým únikům malých a středních podniků,“ popisuje Babišovu práci server.

Podle FT ale konflikt zájmů v případě Andreje Babiše přesahuje vlastnictví mediálních organizací. Připomíná, že až do února byl také majitelem holdingu Agrofert, konglomerátu působícího v hnojivech a dalších chemikáliích, zemědělství, potravinářství, obnovitelných zdrojích energie, lesnictví a zpracování dřeva. S ročním obratem více než 8 miliard eur a asi 30.000 zaměstnanci je Agrofert největším zaměstnavatelem soukromého sektoru v zemi, píše server.

„Vzhledem k tomu že působí v zemědělství a obnovitelných zdrojích, společnost získávala značné veřejné dotace, a to i v době, kdy její majitel působil jako ministr financí. Například v roce 2015 získala EU 30 milionů eur,“ uvádí FT. Na povrch prý také vyplouvají také starší spory. Babiš se ale podle FT nebojí svým kritikům pohrozit soudem, což už poznala nejen česká média, ale například také německý Der Spiegel nebo americký server Foreign Policy. „Když se jeho jméno objevilo na seznamu bývalých agentů komunistické tajné policie v Bratislavě, Babiš se soudil se slovenským Ústavem paměti národa. Čtyři roky po zahájení soudního řízení by měl ústavní soud rozhodnout o tom, zda soudy nižší úrovně, které rozhodly ve prospěch Babiše, postupovaly správně,“ shrnuje FT.

Babišovi nějak výrazně politicky neuškodilo ani to, když bylo zjištěno, že v roce 2012 využil právní skuliny, který byla krátce na to uzavřena, aby se vyhnul placení daně z příjmů z majetku v hodnotě více než 50 milionů eur. Babiš instruoval svůj Agrofert, aby vydal velké množství podnikových dluhopisů denominovaných na jednu korunu, které pak zakoupil a držel ve svém portfoliu až do doby, kdy se o tom na začátku tohoto roku začalo mluvit.

„Babiš je také proti členství České republiky v eurozóně a je proti „jakékoliv další integraci“, a to bez ohledu na aktuální členství ANO ve federalistické frakci ALDE. Se stárnoucím prezidentem stojícím na straně Kremlu a s nebývalou kombinací politické a ekonomické moci může Babišovo případné premiérství znamenat odsunutí země v době důležitých rozhodnutí o budoucnosti kontinentu do pozadí. Ještě znepokojivější je, že je nutné se otevřeně ptát, jak pevně je Česká republika na Západě zakotvena – a to téměř tři desetiletí po pádu komunismu,“ dodává FT.