Horten Ho IX.? Hitlerova neviditelná stíhačka, která mohla zvrátit výsledek války

Tento letoun je znám hned pod několika názvy. Jeho tvůrci, bratři Hortenové, ho nazývali H.IX. Říšské ministerstvo letectví dalo stroji název Ho 229 a někdy byl letoun označován jménem Gotha Go 229 podle výrobní továrny Gothaer Waggonfabrik. Šlo o vůbec první samokřídlo vybavené proudovými motory. Letoun je společným dílem bratří Hortenů – Waltera, Reimara a Wolframa.

Příznivcem jejich projektu byl samotný Hermann Göring a jako jediný stroj měl teoretickou šanci na splnění požadavků jeho soutěže 3x1000 - tedy vyvinout letadlo, které dopraví pumu o hmotnosti 1000 kg rychlostí 1000 km/h na vzdálenost 1000 km. Byl také prvním strojem, který svojí revoluční konstrukcí bránil efektivní identifikaci radarovými systémy. Získalo, i když ne zcela zaslouženě, titul „neviditelné stíhačky pro Hitlera", píše Roblin.

Walter Horten byl stíhací eso v německé Luftwaffe, zaznamenal sedm sestřelů, když létal jako opora legendárního Adolfa Gallanda během bitvy o Británii. Jeho bratr Reimar byl letecký designer, kterému ale chybělo formální letecké vzdělání. Ve mládí dvojice navrhla řadu inovativních kluzáků.

Práce na Ho IX byly zahájeny poté, co reichministr letectva Hermann Göring prohlásil, že Luftwaffe potřebuje letadlo, schopné dosáhnout rychlosti 1000 km/h při bombovém zatížení 1000 kg a doletu minimálně 1000 km. Bratři Hortenovi předložili odborné komisi k posouzení projekt „létajícího křídla", který byl brzy schválen. Göringovi se plány na nový, v té době nevídaný, letoun zalíbily natolik, že ještě v tom samém roce bratři získali 500.000 říšských marek na vývoj a výrobu několika prototypů letounu.

Prototyp H. IX měl nadčasově tvarovaná křídla, vyrobena ze dvou karbonových překližkových vrstvených panelů, které byly k sobě přilepeny speciální směsí lepidla, uhlí a pilin. Originální aerodynamické schéma snižující odpor vzduchu umožnilo úsporně využívat pohonné látky a používat nejnovější reaktivní motory, uvádí se v článku. První bezmotorový prototyp H.IX V1 se vznesl v březnu roku 1944. Letoun se svým vzhledem v té době absolutně nepodobal žádnému do té doby vyrobenému letadlu.

Brzy dostala společnost Gotha objednávku na výrobu 40 letadel. Výsledkem byl prototyp  H.IX V2, který byl poprvé vyzkoušen 2. února roku 1945. Ale už v dubnu spojenecká vojska vešla do města Friedrichroda, kde se nacházela výrobní linka Ho IX. Jednotlivé exempláře experimentálního stoje byly konfiskovány americkými vojsky.

Podle Roblina jsou však pověsti o malé nápadnosti letadla jsou značně přehnané. „Ale schéma 'létající křídlo' samo o sobě zmenšovalo efektivní plochu odrazu, což je charakteristické pro 'neviditelná' letadla,“ píše. Náskok před protivníkem v případě Ho IX nepředstavoval „stealth efekt", ale vysoká rychlost letu. „Doba odhalení letadla není příliš důležitá, když může předběhnout každého, kdo ho chce zadržet,“ uvádí komentátor. „Na obloze druhé světové války se Ho IX mohl stát skutečně hrozným strojem. Ale ke konci války měl ještě daleko do sériové výroby,“ vysvětluje, proč stroj nakonec výsledek války ovlivnit nemohl.

Na konci války Američané realizovali operaci Paperclip jejímž cílem bylo získat informace o německých zbraních a výzkumu. V rámci operace byl do USA odvezen i prototyp Ho 229V3, část programu byla zničena, aby se nedostala do ruky sovětům. Kvůli škrtům v rozpočtu ale nebyl zcela dokončen a testován. Byl však poslán do továrny Northrop ke zkoumání. Továrna Northrop byla vybrána proto, že sama měla zkušenosti se stavbou samokřídel.