Kancléř Bismarck potřeboval válku? Uchýlil se k diplomatické lsti

Bismarck viděl v hohenzollernské kandidatuře na španělský trůn příležitost, jak vnést dynamiku do strnulé zahraniční politiky Pruska. Kancléř ovšem nepočítal s mohutnou explozí „španělské bomby”, jak tuto záležitost označoval pruský král Vilém I., když se zpráva o španělském rozhodnutí dostala do Paříže. 

Francouzský ministr zahraničí Antoine Agénor na novinky ze Španělska reagoval prohlášením o ohrožení Evropy a francouzské revoluce. „Doufáme, že k tomu nakonec nedojde… Pokud to tak ale dopadne, pak bychom… bez váhání splnili svou povinnost,” uvedl Agénor podle internetových stránek preussenchronik.de.

Paříž ale nebyla spokojena s pouhým stáhnutím hohenzollernské kandidatury. Francouzi naléhali na pruského krále Viléma I., aby se jménem své rodiny vzdal španělského trůnu navždy. Francouzský vyslanec předal tento požadavek pruskému vladaři v lázeňském městě Bad Ems. Tento diplomatický spor nakonec přerostl ve válečný konflikt.

Francie tlačila na Viléma I.

Král Vilém I. se domníval, že odvoláním hohenzollernského kandidáta vyřešil nedorozumění s Francií ohledně španělského následnictví. Další francouzské nároky, jež mu předložil francouzský vyslanec Benedetti, ho zaskočili. Vilém I. odmítl roli kajícího se hříšníka a namísto toho se rozhodl bránit prestiž a moc svého rodu. O incidentu s Benedettim rutinně napsal Bismarckovi a požádal ho, aby o celé záležitosti informoval veřejnost. 

Bismarck zveřejnil účelově velmi zkrácenou „emžskou depeši“, která vypadala jako snaha ponížit pruského krále. Diplomatické a zdvořilé odmítnutí francouzských požadavků vypadalo v kancléřově verzi jako prudké zamítnutí. V Německu pohlíželi na Bismarckův krok jako na vnitrostátní akt, zatímco ve Francii ho vnímali jako provokaci.

Ovlivnění veřejného mínění

Emžská depeše zásadním způsobem ovlivnila tehdejší německé veřejné mínění. Spor o nástupnictví začal být vnímán jako celonárodní záležitost. Francouzská vláda kvůli depeši taktéž čelila tlaku svých občanů. To vytvořilo situaci, ve které obě strany začaly pomýšlet na válečné řešení sporu. Paříž začala jako první mobilizovat a 19. července 1870 vyhlásila válku Prusku, jež využilo dřívější spojenecké smlouvy s ostatními německými státy. Francie tak vedla válku proti celému Německu.

Král Vilém I. se z města Bad Ems vrátil zvláštním vlakem zpět do Berlína. Při příjezdu ho vítal jásající dav, o čemž později napsal své manželce, královně Augustě: „Při tom nadšení mě úplně naplňuje strach, neboť válka nabízí příležitost, která může celý ten jásot umlčet – a také musí!“