Propast mezi nejchudšími a nejbohatšími je obrovská. Na vině je soutěživost, píše britský režisér

Problematikou rozevírajících se nůžek mezi nejchudšími a nejbohatšími obyvateli naší planety se zabývá v britském The Guardian režisér Trevor Nunn. Ten vychází z představy, že lidstvo si tvoří jakousi přirozenou hierarchii podobně jako je tomu u šimpanzů. Někteří lidé jsou zkrátka důležitější než ostatní. To je úzce spjato s majetkem a bohatstvím každého jedince. Někteří zkrátka mají nárok na drahé šperky, zlato, bohatství. V pomyslné pyramidě jsou tito lidé na vrcholku, v nejnižším patře jsou nemajetné masy. 

"Proč se mi lidé, s naší silou mozku, kolektivně neshodneme na to, že bychom si měli být všichni rovni?" klade si režisér otázku. "Nebo alespoň na tom, že ti na vrcholku pyramidy by měli mít méně a ti vespodu více?", dodává. Lidé jsou dle Nunnových slov schopni činit andělské skutky, stejně tak se ale dokáží chovat jako zvířata. A nespravedlivý svět, ve kterém prý nyní žijeme, je jen a jen jejich výtvor. 

Každý revoluční pokus, který by měl tuto neférovost napravit, dle jeho slov skončil pohromou. Fenomény jako prodejnost, korupce a diktátorství jenom posílily. Připouští, že náboženství a některá revoluční hnutí sice hlásají rovnost, ale to samo o sobě nic neznamená. "I v našem osvíceném sociálně-demokratickém západním světě zůstáváme stále nerovni - pravděpodobně mnohem víc než kdykoliv dříve," domnívá se. 

"Je vůbec možné, aby světové bohatství bylo v nedaleké budoucnosti koncentrováno v rukou ještě menšího počtu lidí než je tomu teď?" táže se. Sám připouští, že měl ve svém životě štěstí. Jakožto chlapec z prostředí dělnické třídy dokázal prorazit, jeho první režisérské počiny - Bídníci a Kočky (Cats) - se staly mezinárodně úspěšnými. Ale to ho prý nezměnilo a nechtěl se stát čím dál víc bohatším mužem.

Hlavním důvodem současných rozdílů je prý soutěž. Soutěž jako jakási hnací síla. Soutěž znamená snahu porazit všechny své soupeře, abyste mohli na konci prohlásit, že máte více bohatství než kdokoli jiný, dokonce víc než Bill Gates.

Režisérovi naskočí myšlenky o nepoměru bohatství vždy, když je u pařížského Louvru, který byl dříve královským sídlem. "Je to obrovské, tentakulární, skládající se ze stovek pokojů, které obklopují obrovské haly. Toto bylo kdysi domovem francouzského královského rodu. To je naprosto zbytečné, groteskně nepoměrné. Nadbytek je tak hmatatelný, není překvapující, že reakce proti takovému bohatství nakonec vyvrcholila francouzskou revolucí," píše režisér. 

Podle Nunna je nyní důležité si klást otázku, kam až to může vést. Kdy už je moc příliš? Nunn brzy uvede hru, kterou napsal Oliver Cotton a jejímž tématem budou otázky spojené právě s nerovností.