Tajemstvím opředená Mata Hari: Bez pohnutí se dívala na své popravčí a čekala na smrt

Mata Hari byl umělecký pseudonym nizozemské tanečnice Magarethy Zelle, která se stala nejvyhledávanější exotickou tanečnicí Paříže před počátkem první světové války. Margaretha se narodila v srpnu roku 1876 a už od mládí si uvědomila, že vzhled a sexualita budou její nejlepší cestou k úspěchu.

Ve svých devatenácti letech se vdala za kapitána Rudolfa MacLeoda, měli mezi sebou rozdíl 21 let. Jejich manželství vydrželo devět let, avšak zdaleka nebylo bezproblémové. MacLeod pil a hodně žárlil, že mají o Margarethu zájem jiní důstojníci. Margaretha mu porodila syna a dceru, syn byl však bohužel otráven jejich služebníkem – a nikdo neví, proč tomu tak bylo.

Po čase se s ní MacLeod rozvedl, načež odešel a vzal s sebou jejich dceru, Margaretha by ji totiž neuživila. Margaretha se odstěhovala do Paříže, kde se stala milenkou francouzského diplomata. Byl to on, kdo jí poradil, aby se zkusila proslavit a uživit jako tanečnice.

Protože dlouho žila v Indonesii a měla exoticky tmavou pleť, pod jménem Mata Hari se vydávala za indickou tanečnici. V té době bylo všechno „exotické“ a „orientální“ velmi vyhledávané a Mata Hari si pamatovala, jak ženy tančily se závoji.

Její tance byly vyzývavé, nové, s téměř kočičími pohyby. Na spodní části těla nosila jen tělovou látku, která zakrývala intimní místa. Ovšem stačilo, že lidem dala lidem iluzi nahoty.

Brzy se velmi proslavila a tančila v Paříži, Berlíně, Vídni i dalších evropských velkoměstech. Svým tancem a krásou přilákala také množství milenců z vyšších společenských kruhů, kteří ji byli ochotni štědře odměnit za potěšení z její společnosti.

S blížící se válkou si Mata Hari možná měla dát pozor na to, s kým se stýká. Protože jí však problémy války byly cizí, nadále se scházela s Francouzi, Rusi i Němci. Francouzská tajná služba ji brzy začala podezřívat a také sledovat.

V té době už byla Mata Hari čtyřicetiletou ženou, kterou nahradily mladší tanečnice. I proto si milence nevybírala. Později se zamilovala do ruského důstojníka, který byl téměř o polovinu mladší, a rozhodla se vydělat peníze, aby mu pomohla. V válce byl totiž oslepen.

Mata Hari tedy přijala nabídku dobře zaplacené špionáže. Měla se dostat do Německa a zjistit informace od vysoce postavených důstojníků. Mata Hari se chtěla k vedení dostat pomocí svůdnosti a sdílení neškodných tajemství. Doufala, že tím naláká německého atašé k tomu, aby jí řekl nějaká německá tajemství na oplátku.

Ten místo toho poslal zprávu do Berlína, že se jedná o německou špionku. Tuto zprávu zachytila francouzská služba a Mata Hari skončila. Někteří historici si myslí, že atašé věděl o tom, že je Mata Hari špionkou pro Francouze a rozhodl se ji potopit. Jiní si myslí, že byla opravdu dvojitým agentem.

Francouzi Matu Hari zatkli v únoru roku 1917 a hodili ji do kobky ve vězení Saint-Lazare. Následovaly dlouhé výslechy, během nichž Mata Hari přiznala, že jí německý diplomat dal 20 000 franků – prý je považovala za kompenzaci za ztracená zavazadla, o které přišla, když ji obtěžovali němečtí celníci. „Kurtizána, to přiznávám. Ale špion? Nikdy!“ odmítla obvinění.

V té době na tom však Spojenci nebyli moc dobře, Němcům se dařilo. Opravdoví či vymyšlení špioni se stali ideálními obětními beránky, kteří odůvodnili válečné ztráty. Mata Hari byla poměrně známá a naskytla se Francouzům v pravý čas.

Soudní proces začal 24. července 1917. Její hlavní žalobce kapitán Georges Ladoux si dal záležet, aby důkazy proti ní byly jednoznačné. Někteří historici dokonce tvrdí, že s důkazy manipuloval.

To, že byla Mata Hari ženou, která se nebála obchodovat se svým tělem, se bohužel také stalo zbraní proti ní. Protože zneužívala muže bez výčitek svědomí, byla ideální ženou na to, aby se stala špionkou. To alespoň tvrdil kapitán Pierre Bouchardon, když skončil s výslechy. Vojenský soud podle serveru Biography dlouho nepřemýšlel, než ji prohlásil za vinnou.

Mata Hari byla popravena 15. října 1917. Server Eyewitness to History uváa svou popravu dorazila ledově klidná, beze strachu. Podle britského reportéra Henryho Walese, který popravu pokrýval, se Mata Hari na popravu připravovala velice klidně.

Napsala dva dopisy, které svěřila svému právníkovi. Poté si oblékla černé hedvábné punčochy, boty s podpatky, přes noční košili si oblékla hedvábné kimono a zahalila se do černého sametového kabátu s kožešinou. Nasadila si černý klobouk a černé rukavice, načež prohlásila: „Jsem připravena.“

Na popraviště ji doprovázel kněz, dvě jeptišky a její právník. Mata Hari si bez odkladů stoupla před popravčí četu na určené místo a s grácií odmítla šátek, který by jí zakryl oči. Nebyla ani spoutaná. Bez pohnutí se dívala na své popravčí a čekala.

Po zásahu Mata Hari spadla k zemi. Pomalu sjela na kolena, chvilku zůstala na nich, než spadla vzadu a prohnula se v pase. Zůstala zírat na oblohu, dokud k ní nepřišel jiný důstojník a nestřelil ji z blízka do hlavy, aby se ujistil, že opravdu zemřela.