Uprchlíci si stěžují na podmínky, v Řecku se prý cítí jako vězni a rukojmí

Dvaatřicetiletý Arash Hampay z Iránu byl politický aktivista a organizátor protestů. Poté, co byl několik měsíců vězněný za smyšlené zločiny, se rozhodl opustit rodnou zem a nalézt útočiště v Evropě. Jenže zdejší realita ho zaskočila. "Ani jednou jsem nezažil, že by někdo respektoval moje práva," tvrdí muž. Údajně je nucen žít v hrozných podmínkách v táborech a čelí diskriminaci ze strany místních a policie, nemůže si ani najít práci kvůli statusu uprchlíka.

Hampay doplul na ostrov Lesbos i se svým bratrem před rokem, zatímco jemu byl poskytnut azyl téměř okamžitě, bratrovu žádost teprve čeká přezkoumání. Nesmí proto opustit ostrov a Hampay se od něho nechce oddělit. "Chovají se k nám jako k vězňům," popsal bývalý aktivista. Situaci v táboře zhoršuje i každodenní příjezd dalších migrantů, kteří jsou umístění do přeplněných zařízeních.

Organizace Save the children si stěžuje na příliš pomalý proces vyřizování azylu. "Ti lidi nemají žádný termín, neví, jak dlouho na ostrově zůstanou, rodiny se dětmi nemají přístup k potravinám a čisté vodě," stojí ve zprávě. Podle nich s táborech šíří infekce a rozmnožují krysy. Provizorní řešení na dodávku elektrického proudu zase neodpovídá bezpečnostním zásadám a ohrožují zejména malé děti.

Přeplněnost v táborech pak vede k šíření zločinů jako je násilí, znásilnění, prodej drog či novodobé otroctví. Vláda mezitím řeší, že znovu stoupá počet příchozích žadatelů o azyl. Denně jich dopluje kolem 200, od srpna tak dorazilo více než 6000 nových uprchlíků. Dohoda s Tureckem tak postupně selhává stejně jako ta mezi Itálií a Libyí.