Je islám pro migranty důležitý? Novináři zpovídali uprchlíky

Pro německé politiky bylo do té doby náboženství tabu, o kterém se nemluvilo, i když má významnou roli v tom, jak úspěšně se můžou uprchlíci integrovat. Pro vládu bylo důležité slovo "uprchlík", a ne "muslim", jenže to se s úspěchem pravice muselo změnit.

Fayez Qaddas je čtyřiadvacetiletý Pákistánec, který se nedávno skamarádil s Iráčany Shaheen Simoqi (22) a Namer al-Kahldy (22). Parta se dala dohromady během jednoho integračního kurzu a i hned se k sobě chovají jako k bratrům, všichni tři přišli do Německa bez rodiny a příbuzných. Samotným se jim povídat moc nechce, ale když je posadíte mezi přátele, i hned vám řeknou ochotně vše, co ví. Jen o náboženství se jim mluvit nechce.

Víra je v dnešním Německu příliš oželavým tématem. Shaheen Simoqi vyrůstal jako příslušník Jezídů, z jeho domova ho vyhnal Islámský stát, který jezídské muže rovnou střílel a ženy zotročoval a znásilňoval. Jeho odlišná víra nebyla v oblasti vítaná, proto utekl do Evropy. Usadil se v Německu, kde v posledních pár měsících zjišťuje - i náboženství je tady překážkou.

Simoqi si vzpomíná, že už jako dítě v Iráku byl kvůli svému původu šikanován. "Učitelka nás (jezídi) vyzvala, abychom před modlitbou opustili místnost. Můj spolužák se na mě otočil a zeptal se, zda jsem synem ďábla a zda bych si nesundal kalhoty a neukázal mu ocas. Bylo mu jen šest let, přesto příslušníky Jezídů už vnímal jako něco špatného," vzpomíná mladík. Sám se proto zdržuje od projevů víry. "Jsem pyšný jezíd, ale nepotřebuji náboženství. Uprchlíci jako já si více váží lidského humanismu než svobody vyznání."

Souhlasí s ním i Namer al-Kahldy, který je sice od narození muslim, avšak podle vlastních slov se tím necítí být vázaný. "Moje rodina se vlastně nikdy příliš nemodlila," tvrdí al-Kahldy, který však potvrzuje, že vzhledem k prostředí, ve kterém vyrůstal, i on byl islámem ovlivněn. "Když jsem přišel do Německa, myslel jsem si, že muslimové jsou nejlepší. Takhle nás to společnost učila. Jenže pomoc jsem dostal od nevěřících a naopak jsem musel utíkat před krutostmi muslimů," řekl mladík, který dokonce tvrdí, že se stal v Německu ateistou.

Pro Fayeze Qaddase je však situace odlišná. Sám se stále modlí a své víry se vzdávat nechce. "Nepochybuji o svém náboženství. Jenže se obávám politického zneužití víry," svěřil se mladík. Předtím, než dorazil do Německa, hledal se svým bratrem útočiště v Izraeli. Během bombového útoku však přišel o posledního člena rodiny.

"V Izraeli jsem nechodil do mešity, protože bylo jasné, že tam nejsme vítaní. Každý pátek tam navíc ani neřešili náboženství, ale politiku." Podle Fayeze Qaddase je tak nejhorší, když se víra stane politickým nástrojem. Sám nenavštěvuje ani mešitu v Německu, většinou jsou modlitby ve stejnou dobu jako jeho integrační kurz. Mladík však věří, že svou víru může provádět kdekoliv na ulici, nepotřebuje k tomu svatý stánek.

Qaddas, Simoqi a al-Kahldy patří do mladé generace, která svou víru nebere zas tak striktně, příslušníci starší generace však už bez ní žít neumí. Pětapadesátiletý Afghánec Abdulraqib Hakim Zade tvrdí, že pravidelně chodí do turecké mešity. Sice během bohoslužby nerozumí ani slovo, ale má pocit, že tam je mezi "svými". "Němci nemají rádi, když někdo mluví o islámu. Pro mě je to ovšem náboženství míru," tvrdí muž.

S úplně jinou situací se pak setkávají ženy, které jsou konfrontovány zejména tím, jak moc je odlišná jejich role ve společnosti v Evropě. Mladá migrantka ze Sýrie, Yara Aldebeyat, dokonce tvrdí, že aby mohla nosit normální oblečení a nalíčit se, radši si kolem krku pověsí křížek. "Jinak by mi všichni (muslimové) říkali, že takhle se nemám chovat. A já nechci, aby mi kdokoliv přikazoval, co mám dělat," říká žena.

Podle Aldebeyat je náboženský tlak cítit hlavně ze strany muslimů, kteří do země přišli už před uprchlickou vlnou. "Náboženství v Německu je soukromá věc, nikoho nezajímá, zda jste křesťan nebo muslim. Ale kdybych si oblékla hidžáb, jak to po mě starší chtějí, dávám tím jasně najevo, že jsem muslimka, a to se Němcům nelíbí," svěřila se žena.

Islám v Německu je tak nejen sporem mezi Němci a nově příchozími, ale také mezi starší a mladší generací. Ti mladí mnohem snáze přijímají to, že víra se neprovozuje na veřejnosti, zatímco starší generace zase trvá na tradicích, pravidelných modlitbách a svatostáncích.