Připraví vás roboti o práci? Hrozba je mnohem vážnější, zní z Británie

Desetiletí stagnace

Namísto toho, aby ztrácel čas soustředěním se na neexistující hrozbu deficitu, britský ministr financí Philip Hammond tento týden přijal Krugmanovy teze - britské produktivita podle něj stagnuje a v důsledku toho budou mzdy pracovníků nižší než na začátku recese, poukazuje The Guardian. Dodává, že před tímto "nárazem" se očekávalo zdvojnásobení životní úrovně v horizontu každých 40 let, nyní se však odhad posunul na 80 let, což pro miliony běžných lidí znamená ztracená desetiletí.

"Je snadné stát se přehnaně pesimistickým," pokračuje prestižní server. Tvrdí, že epocha enormního ekonomického vzestupu, která charakterizovala 20. století, neskončila a Británie v posledních sedmi letech pouze trpí chybami vlád, jejichž ministři se domnívali, že jejich úlohou je ekonomiku pozorovat a pasivně snášet nevyhnutelné cykly kapitalismu.

Namísto toho, aby ekonomiku analyzovali a podnikali fiskální akce s cílem zajistit prosperitu všem, britští ministři se poddali silně ideologické agendě rozkládání státu a ochrany pracujících, přičemž podle levicově-liberálního serveru argumentovali, že právě stát brání v rozmachu. Hammond je nyní nucen změnit kurz, protože bezhlavá politika jeho konzervativní strany ohrožuje dlouhodobé zvyšování životní úrovně v zemi, nebere si servítky The Guardian. Soudí, že britský problém spočívá v tom, že v nejproduktivnějších regionech panuje také největší nerovnost.

Pracující v Londýně a mnoha dalších městech na jihovýchodě Anglie každou hodinu produkují víc než jejich kolegové v hyperproduktivním Německu, ale tyto města zároveň vykazují největší míru nerovnosti, konstatuje britský server. Pokládá otázku, kdo může považovat za dobrou myšlenku šířit po celé zemi ekonomický model založený na dvou zcela odlišných profesích, právnících a kavárnících.

Všichni politici se shodují na tom, že zvýšení produktivity v Británii potřebuje technologickou inovaci, přičemž po velkých skocích na poli umělé inteligence roboti konečně dosáhli úrovně umožňující jejich masové nasazení, poukazuje editorial. Jako příklad uvádí internetový supermarket Ocado, jehož plně automatizované sklady vyřizují 40% objednávek, případně Amazon, kde pětinu z jeho 480.000 pracovníků tvoří roboti.

Hrozí monopol a hromadění bohatství

"Od momentu, kdy Alžběta I odmítla patentovat pletací stroj ve strachu, že dojde k nezaměstnanosti, se političtí vůdci bojí strojů-zabijáků pracovních míst," píše The Guardian. Konstatuje, že historie nám ukazuje přehnanost těchto obav, jelikož od průmyslové revoluce se HDP na hlavu v západní Evropě zvýšil patnáctkrát, ale pracovní doba poklesla jen o polovinu.

Někteří lidé sice přišli o práci, ale jiná pracovní místa vznikla, zdůrazňuje levicově-liberální deník. Podotýká, že v poslední době tento proces prohlubuje nerovnost, jelikož počítače nahrazují knihovníky, pokladní a telefonní operátory a přinášejí ohromné bohatství těm, kdo dané technologie vlastní, přičemž tento efekt koncentrace závisí na stále chytřejších strojích.

Dnešní vlna automatizace se liší v tom, co je považováno za "chytré" - "chytrost" totiž znamená zvyšování efektivity práce, vysvětluje editorial. Za příklad dává zavádění automatických vozů, které bude mít podle Hammonda za následek, že miliony lidí živících se jako řidiči, přijdou o místo. Taxi zatím vyžaduje auto a řidiče a efektivitu tohoto modelu nezvýší, když má řidič dva vozy, stejně tak ani rychlejší vůz či GPS navigace nepřináší zásadní rozdíl, podotýká britský server. Shrnuje, že pokud by cestující mohl využívat automatizovaný vůz, majitelé taxislužeb budou raději investovat do této technologie, nikoliv do nových řidičů.

"Pár podnikatelů, kteří v této hře berou vše, by nemělo mít možnost monopolizovat si veškeré zisky z technologií, zatímco mzdy pracujících budou stagnovat," apeluje The Guardian. Soudí, že pokud sloužící roboti zastanou veškerou práci, jde o dobrý důvod pro zavedení nepodmíněného příjmu pro lidi, byť se jedná o širší filozofický problém.   

Chytrý software se totiž při sběru dat učí a zlepšuje původní doporučení, ačkoliv algoritmus nedokáže vysvětlit, jak přesně k jednotlivým rozhodnutím dospěl, což nás přivádí blíže k vizi zobrazené v knize Isaaca Asimova Já, robot, kde stroje plánující ekonomiku začnou dělat malé chyby ve svých výpočtech a když jsou s nimi konfrontovány, nemají odpověď, varuje prestižní deník. Dodává, že podle Asimova se lide vzdají své autonomie natolik, že pouze stroje budou určovat směr a lidé půjdou s nimi.

To podle britského serveru nemůže být naše budoucnost a roboti i jejich software musí zůstat lidskými služebníky, které lze vypnout. Jejich schopnost myslet a projevovat zdánlivý cit je třeba omezit, apeluje The Guardian s tím, že lidé mají kreativitu, kterou stroje zatím nedisponují. "Při honu za vyšším ekonomickým výkonem nesmíme ztratit ze zřetele hodnotu naší lidskosti," uzavírá editorial.