Přežil holokaust, koncentrační tábory i pochod smrti. Dnes přiznává, že opět začíná mít strach

Dnes je panu Goldbergovi 87 let. Žije se svojí manželkou v Londýně, má velkou rodinu a radost mu dělá 12 vnoučat. V mládí si ale prožil peklo holokaustu. Narodil se totiž do německé ortodoxně židovské rodiny. Proto byl také poslán do koncentračního tábora v Lotyšsku. Zde v hrůzných podmínkách pracoval na stavbě železnice a několikrát jen těsně unikl plynové komoře. Nakonec prožil i pochod smrti a osvobození se dočkal až v březnu 1945.

Poté, co se opět shledal se svojí matkou, odjeli oba v roce 1946 do Británie. Chtěli začít nový život a pokusit se zapomenout na prožité hrůzy. Společenský vývoj v posledních letech ale panu Goldbergovi opět začíná dělat starosti a dle jeho slov mu v mnohém připomíná situaci v předválečném Německu. Trápí ho hlavně to, jak jednoduše lze dnes hlásat téměř jakýkoliv názor, i když se jedná třeba o popírání holokaustu.

„S rozvojem komunikačních technologií dnes může každý rozhlašovat svoje rasistické teorie mnohem efektivněji, než to dělalo nacistické Německo.“ říká Goldberg. „Před desítkami let, když jsem byl mladý, by mě nikdy nenapadlo, že budu jednou svědkem popírání holokaustu.“ dodává. „A počet popíračů bude jenom narůstat. Jakmile má někdo jednou ovlivněnou mysl, fakta ho nezajímají. Zdá se mi, že bojujeme prohranou bitvu.“ obává se.

I čtyřiadevadesátiletá Frida Winemanová přežila holokaust. Prošla si peklem Osvětimi a od roku 1950 žije v Británii. I ona je vývojem v některých zemích znepokojena. „V některých zemích sílí krajně pravicová hnutí. Nesmíme je nechat dostat se na vrchol. Někdo proti nim musí bojovat.“ říká paní Winemanová.

Na rozdíl od Goldberga je ale co se dalšího vývoje týká optimistkou. „Přednáším v několika muzeích holokaustu a když se setkávám s mladou generací, vidím, že příběh nás přeživších bude jejich prostřednictvím žít i nadále“. říká.