U Madridu začaly exhumace obětí občanské války, spor se táhl roky

Podle španělské televize RTVE se dnešní událostí otevírá možnost dalších exhumací v Údolí padlých, kde je pohřben neupřesněný počet obětí z obou táborů španělské občanské války. Odhaduje se, že je tam pohřbeno i na 12.000 neidentifikovaných osob.

Experti, kteří vstoupili do Údolí padlých dnes, mají připravit exhumaci ostatků sourozenců Manuela a Antonia Lapeňových, kteří patřili k republikánům, a ostatků Pedra Gila Calonge a Juana Gonzáleze Morena z tábora frankistů.

Vyzdvihnutí ostatků sourozenců Lapeňových povolil v květnu 2016 oblastní soud na žádost příbuzných, kteří chtějí potvrdit pravost ostatků a poté je pohřbít do rodinné hrobky. Exhumaci ale dlouho blokoval stížností u vyššího soudu představený opatství z Údolí padlých Santiago Cantera s odůvodněním, že by exhumace mohly poškodit místní baziliku. Až tento měsíc stížnost stáhl i díky intervenci předsedy španělské Biskupské konference.

Komplex Údolí padlých, na jehož stavbě v letech 1940 až 1958 pracovali i političtí vězni Frankovy diktatury a někteří z nich při tom zemřeli, je podle zákona z roku 1982 majetkem španělského státu. Správu nad komplexem ale vykonává na základě smlouvy z roku 1958 opatství, jemuž stát platí ročně z rozpočtu 340.000 euro (asi 8,6 milionu korun). Podle deníku El Periódico ale nemá ani stát, ani španělská církev právní autoritu nad tímto opatstvím, protože spadá pod kongregaci se sídlem ve Francii.

Údolí padlých provází už léta nejen polemiky ohledně exhumací ostatků, ale i diskuse o tom, že by z něj měly být přestěhovány Frankovy ostatky. K tomu loni vyzval vládu parlament, podle něhož by se tak mělo učinit z úcty k obětem diktatury. Na rozdíl od výzvy, která není pro vládu závazná, by se vláda měla řídit zákonem o historické paměti z roku 2007. Ten mimo jiné nařizuje odstranění symbolů Frankovy diktatury a slibuje pomoc pozůstalým obětí diktatury při hledání ostatků jejich blízkých v hromadných hrobech.

Generál Francisco Franco i více než čtyři dekády po své smrti v roce 1975 rozděluje španělskou společnost. Někteří ho stále obdivují jako obránce katolické víry proti komunistům či za to, že ušetřil Španělsko bojů ve druhé světové válce. Pučem v létě 1936 ale Franco rozpoutal válku občanskou, která do roku 1939 stála životy více než půl milionu lidí. Poté zahájil Franco jako caudillo (vůdce) teror, jehož obětí se jen do roku 1945 stalo na 30.000 jeho odpůrců. Posledních pět poprav pro levicové aktivisty podepsal Franco dva měsíce před svou smrtí. Ještě dlouho po ní se o jeho zločinech veřejně moc nemluvilo, aby se neotevíraly staré rány.