Hrozí obří krize? Vztahy s EU se mohou sesypat jako domek z karet

Je to svým způsobem zvláštní. Erdogan se na jednu stranu rozhodl, že bude podporovat Turecko jako islámskou zemi, ale Alláh k němu není zrovna nejmilostivější. Vyhlídky jsou špatné, kurs turecké liry jde dolů a přestože se Evropa v minulosti zavázala Ankaře pomáhat, její možnosti jsou vzhledem k aktuálnímu rozložení sil velmi omezené. Doplatit na to sice můžeme všichni, ale Turecko, pokud se chce vyhnout izolaci, víc.

Sice je pravda, že tím posledním, co v současné době potřebujeme, je destabilizovaná a krizí zmítaná země, která navíc tvoří jakýsi pomyslný most mezi námi a Blízkým východem, ale na druhou stranu si můžeme vzhledem k tomu, jak se Erdogan během svého prvního volebního období choval, diktovat tvrdší podmínky. 

Erdogan si za poslední dobu velmi pošramotil vztahy s Německem, Nizozemskem a dalšími evropskými zeměmi, proti nimž vedl, zejména v souvislosti s referendem o přechodu z parlamentní na prezidentskou demokracii, doslova nenávistnou kampaň. Sice se mu podařilo upevnit svou pozici, ale za cenu ztráty politického kapitálu. O ztracených vyhlídkách na turecké členství v EU nemluvě.

Sice v Evropě panují jisté obavy, že by případná turecká krize mohla ohrozit dohodu o uprchlících, ale takový scénář je nepravděpodobný. Erdogan, pokud nechce mít nepokoje ve své vlastní zemi, by si řezal pod sebou větev, kdyby začal EU vydírat tím, že na její území pustí masy migrantů, a tím se ekonomicky izoloval. Naopak EU by teď mohla z měnové krize vytěžit tím, že bude Erdoganovi klást přísné podmínky výměnou za to, že mu pomůže dostat Turecko z krize. 

Ani ekonomicky není Ankara schopná EU vydírat. Znehodnocení tureckých dluhopisů sice ohrozí úspory investorů, ale ne natolik, aby je to nějakým výrazným způsobem poškodilo. Celkový počet investic evropských bank do Turecka činí v přepočtu asi 150 miliard euro, což je zanedbatelné číslo. Pokud jde o obchodní vztahy, tak i ty jsou téměř zanedbatelné. Například německý export do Turecka činí pouhých 1,6 %. 

To, jak se k případné nabízené pomoci ze strany EU, jejíž součástí bude i závazek provést škrty ve státním rozpočtu, postaví Erdogan, zůstává nejasné. Záchranné mechanismy EU jsou totiž určené pouze pro členy a Turecko se v souvislosti s porušováním lidských práv a přechodu na autoritářskou demokracii připravilo o veškeré vyhlídky na vstup do ní. Navíc je třeba připomenout, že Erdogan sám nese odpovědnost za současnou ekonomickou situaci, a to kvůli špatně vedené fiskální a měnové politice. Jak se zdá, tak slovo "turecké hospodářství" je zřejmě založené tak trochu na pravdě.

Začneme-li si klást otázku, proč by se nemohl Erdogan zkusit přimknout k USA, tak ty spočívají ve zhoršujících se americko-tureckých vztazích. Erdogan totiž odmítá vyslyšet Trumpovu výzvu, aby propustil zadržovaného amerického pastora, a vyhrožuje Washingtonu obchodní válkou. V úterý se například nechal slyšet, že Turecko bude bojkotovat iPhony a veškerou americkou elektroniku. Američané jsou podle jeho názoru ekonomičtí teroristé. Ani s Ruskem nemá vzhledem k probíhajícímu konfliktu na Blízkém východě zrovna nejlepší vztahy.