Prezident Macron nepřijel slavit výročí vzniku Československa

Visegrádská skupina se skládá ze čtyř středoevropských zemí, které se v posledních letech profilovaly jako silně protimigrační a místy i protievropsky. Zatímco Polsko a Maďarsko se opájí svou heroickou minulostí, je v zemích bývalého Československa, mnohem lepší terén pro získaní myslí, ale hlavně srdcí. Návštěva Emmanuela Macrona, který vystupuje na evropské scéně v gardu silně proevropském, touto svou spanilou cestou jistě nehodlá urazit národní cítění obou zemí, ani Slovensko, ale i Česko, jež si v těchto dnech připomíná společně vznik samostatného stát, na němž se Francie významnou měrou podílela.

Mohli bychom ostatně připomenout, že Československo mělo až do roku 1920 na čele generálního štábu francouzského generála Maurice Pellého ( - prosím neplést s tím brazilským fotbalistou!), a na Slovensku poměrně obstojně operoval jeho italský kolega, generál Luigi Guiseppe Piccione, jenž byl velitelem československých vojsk na Slovensku. Takže jsme měli společného se zemí galského kohouta mnohem více, než jen nově orientovanou diplomacii, jež na čele s Edvardem Benešem, dokázala vykouzlit doslova nemožné pro zemi, jež o dvacet let později nedokázal britský premiér Neville Chamberlain ani najít na mapě.

Překonat linii „štěpení Macron-Orbán“

Prezident Emmanuel Macron se svými poradci ale nyní nepřijel s odhodláním hledat v archivech a vylovit nějakou tu zlatou ratolest zapadanou prachem. Diplomatická agenda spěchá, evropské volby se blíží, a Emmanuel Macron tu přijel prostě hledat „trhliny Visegrádu“. Podle jednoho z Macronových poradců, jehož cituje konzervativní list Le Figaro, není možné, aby se „Francie rozhádala s celou východní Evropou“, jak dojemně říkají Francouzi o zemích střední Evropy. Právě v Bratislavě, kde se Macron účastní odpoledne diskuse s mladými (na vlastní přání!) v silněproevropském think-tanku Globsec (pozor, v angličtině!), ale i v Praze, kam přijíždí až v podvečer, bude mít možnost rozvinout svou „strategii šarmu“, jež tak rád uplatňuje na všechny, DonaldemTrumpem počínaje, a Vladimirem Putinem konče.

Tato cesta je součástí Macronovy strategie, jež jeho poradci vyhodnotili jako náchylné „zůstat v evropském srdci“. „Je chybné říkat, že mezi zeměmi Východu a těmi na Západě Evropy je nějaké štěpení,“ svěřuje se nejmenovaný Macronův poradce. Lidi, kteří smýšlí proevropsky, najdeme všude – dokonce i v Bratislavě a Praze. „Je komické vidět samozvaného vůdce evropských progresistů, velkého bojovníka proti populistům, flirtovat s českou a slovenskou vládou,“ říká Arnaud Danjean. francouzský republikánský europoslanec.

Mezi těmi, kteří myslí dál, za hranice bipolárního světa, který se tak dobře usídlil nejen v hlavách, je i Marielle de Sarnez, předsedkyně zahraničního výboru francouzského Národního shromáždění, místopředsedkyně Demokratického hnutí (MoDem), jež před několika dny mluvila na rádiu RFI velmi živě o tom, že je nutné „rozšířit evropskou kampaň na všechny Francouze, i ty, kteří o Unii pochybují“, zkrátka překonat „štěpení Macron-Orbán“. Na maďarského premiéra Vikrota Orbána se v uplynulých týdnech soustředila série výpadů Emmanuela Macrona, který hledá v Evropě spojence, aby nejen zvítězil v evropských volbách na jaře, ale aby našel spojence i ve stranách, a také zemích, kde by je v zásadě nikkdo nehledal. To se týká stran, dosud usídlených v Evropské lidové straně (EPP), kde je také Orbán, ale i v zemích, které Orbán stáhl k sobě.